Sbor dobrovolných hasičů Studenec připravil pro děti a jejich rodiče Hasičské odpoledne zakončené stezkou odvahy (13. ročník).  Sešli jsme se v pátek 17.9.2021 v 17:00 na louce za hasičskou zbrojnicí. Na louce byly pro děti připraveny různé hasičské disciplíny – vázání uzlů, stříkání na plechovky, střelba ze vzduchovky, první pomoc, topografické značky, rozkulení hadic na kuželky, prolézání tunelem, ... Za 7 splněných úkolů si děti mohly jít pro odměnu. Zasoutěžit si s námi přišlo 58 dětí. Počasí nám tento rok trochu potrápilo. Byla velká zima, ale naštěstí nepršelo. Stezka odvahy začala asi v 19:30. Menší děti šly v doprovodu rodičů a starší v malých skupinkách. Za statečnost dostaly děti v cíli diplom a sladkou zmrzlinku. Stezky odvahy se zúčastnilo asi 55 dětí. Všem moc děkujeme za účast a těšíme se,  že se za rok opět sejdeme. Děkuji všem, kdo se hasičského odpoledne zúčastnili a jakýmkoliv způsobem pomohli. Maminkám za dobroty na stůl.

Miroslava Vanclová

Soustředění se konalo 26.7. - 29.7. 2021. Sešli jsme se u hasičárny ve Studenci v 7:00, nechali tam zavazadla a Péťa s Pepikem nás odvezli do Staré Paky na vlak. Odjeli jsme v 7:35 směr Liberec. Tam byla veliká pauza na oběd. Prošli jsme obchodní domy, kde jsme se pořád hledali. Nakonec byl sraz v Glóbusu. Najedli jsme se a letěli na vlak. Vystoupili jsme v Hrádku nad Nisou a autobusem dorazili na Kristýnu. Bylo opravdu veliké teplo. Pepa nám přivezl věci, tak jsme našli krásné místečko mezi břízkami a postavili stany. Hned nato, hurá do vody. Pořádný kus od břehu bylo připevněno plovoucí molo. Tam naše skupina doplavala a kdybychom je s Lídou občas nevolaly na nějaké ty společné činnosti, možná by tam strávili celý pobyt. My jsme je ale zavolaly, takže z vody nakonec vylezli a šli jsme se ještě večer projít na "Haťové chodníčky" a Trojmezí. Když nám vyhládlo, dali jsme si večeři v místní restauraci. Byl to krásný, teplý večer.

Ráno jsme vstávali kolem 7:30. Čekalo nás dobrodružství na řece Nise. Posnídali jsme a vydali se k půjčovně. V 10:00 nám byly vydány lodičky, pádla, vesty a barely. Na vodu jsme je donesli jako nic a už to frčelo. Byla to nádhera. Skoro jsme nemuseli pádlovat. Bylo hodně vody, takže nás nesla celkem prudkým proudem kupředu. Už tuším, proč Lídě a mě pán radil, abychom přes jez lodičku přenesly. Pokud se na to necítíme. (Jen mi není jasné, proč to poradil nám a ne dětem...) Ale, nepodařilo se. Proud nás nesl tak krásně, že bylo škoda zastavovat, ... nebo to nešlo? Každopádně jsme to sjeli všichni bez nehod. Jen kluci se jednou pěkně vykoupali. Ale to proto, že jeli neukázněně a vymýšleli cestou spoustu hloupostí. Několikrát jsme se spojili a zatarasili celou řeku. Pak jsme se snažili udělat pauzu na svačinu. Odneslo to hodně větviček podél řeky. Všechny se utrhly aniž by se podařilo zastavit. Jedna pauza se přece jen povedla ... nakonec všem. Po břehu jsme doběhli k sobě a svačiny jsme snědli. Když bylo vidět komíny veliké elektrárny, podle instrukcí jsem volala, aby nám přivezli koloběžky a odvezli lodičky. To byl ale nadlidský úkol. Vůbec se mi nedařilo. Točili jsme se s Lídou na vodě jako na kolotoči a vymetly všechno křáčí na krajích. Povedlo se - nakonec se dovolala Barča. Přistát se podařilo všem a vyzvedli jsme si koloběžky. Jely nádherně. Moc nás to bavilo, ale jen chvíli. Pak už bolely nohy. Ještě, že byly děti tak hodné a občas na nás čekaly. V Hirschfelde a Žitavě jsme se pokoušeli občerstvit, ale nějak se nám nedařilo najít restauraci s personálem ochotným s námi komunikovat. Takže jsme dojeli až na Kristýnu do skvělé restaurace a posilnili se po náročném dni. Vrátili  jsme koloběžky a těšili se do stanu. Děti se stejně šly ještě koupat, ale my vedoucí už jsme volili odpočinek.

Ve středu ráno jsme se po snídani vydali na celodenní pěší výlet. Celkem spočítáno jsme ušli asi 24 km a pěkně se nám to časově natáhlo hlavně díky zkratkám, které nám nabídly mapy.cz. Asi 2 km v lese mě děti dokonce nevěřily, že pod tím ostružiním cesta je. Ale podle mapy to bylo správně. Z kempu jsme šli  směrem na Vraní skály. Chytily nás menší přeháňky, ale naštěstí pršelo vždy, když jsme byli schovaní. Buď v lese, nebo potom v malé hospůdce, kterou kvůli nám pán otevřel po 14. hodině a ještě našel dva druhy jídla od oběda.
Dalším cílem byl hrad Grabštejn. Po náročné cestě plné přeháněk - ani vlastně nevím, jestli jsme se na něj těšili, ale podle plánu byl prostě v cestě. Prohlídka nás zaujala. Byli jsme poslední výprava a slečna - zřejmě velice zapálená historička- nás pustila i do míst, kam prohlídky nesmějí a ukázala přestavby a vykopávky. Krčma v podhradí už měla také před zavíračkou, ale obsloužili nás milé dámy. Tak jsme, jako vedoucí nafasovali ještě doporučené  vínečko na cestu. Do kempu nám nevydrželo. Ale děti cestu našly. Jsou skvělé. Večer kluci rozdělali oheň a nařezali opejkáčky. My jsme za odměnu sehnali buřtíky. Když se to dalo dohromady, byla z toho bezva večeře. Po ní hráli balónkovou hru. Vodní balónky byly zbraně a byl to pěkný mazec. Body dostali opravdu ti nejstatečnější ... a nejmokřejší.Tuto noc přichystali kluci pro ostatní noční hru. Počkali jsme na tmu a pak šli po dvojicích stopovanou po svíčkách. Byl to krásný pohled. Všude tma a ticho, jen voda šplouchala v řece a na břehu svítila cesta světýlek. Byla plná úkolů, které jsme museli všichni splnit. Místo strašidel tam bylo plno slimáků a na konci strašidelný výstřel. Ale odměna byla sladká. Vraceli jsme se společně. Velikým zážitkem bylo sbírání svíček. Seberte si 50 rozehřátých čajových svíček, které vydrží tekuté ještě čtvrt hodiny po sfouknutí...
Ráno po snídani začalo balení stanů a věcí. Kupodivu to byl docela fofr. Děti jsou prostě už tak šikovné, že nás vůbec nepotřebují. Pepa přijel pro věci a šli jsme společně do restaurace na oběd. To byla dobrota. Do Hrádku jsme se tentokrát vydali pěšky. Času bylo dost a cestu už jsme znali dobře. Vlak přijel včas a s malou přesedačkou v Liberci jsme dorazili do Staré Paky, kde na nás čekal Martin a Pepik s odvozem do Studence. Byli jsme příjemně unavení a plni krásných, společných zážitků. Moc všem děkuji za jejich čes. Pro mě byl strávený s milými přáteli, kteří mě vytvořili nádherné vzpomínky.
Zúčastnili se:
Zuzka Tomášová, Vaneska Mencová, Jolanka Kolářová, Táňa Hamáčková, Zuzka Vanclová, Radim Link, Filip Matuška, Josef Vancl a za vedoucí Barča Vanclová Lída Grofová a já

S odvozem nám pomáhali: Pepik Vancl, Péťa Hák a Martin Grof. Všem moc děkujeme.

Napsala Verča Vánclová.

Ve dnech 12.7. – 16.7.2021 pořádal SDH Studenec „Týdenní putování dráčka Soptíka tentokrát s názvem "Polámal se mraveneček “ (pro děti od 6 do 10 let). Zúčastnilo se ho 27 dětí a 3 pomocnice. Děti se ráno sešly v 8:00 v hasičárně a domů odcházely v 16:00. Na obědy jsme chodili do školní jídelny. Na konci dne jsme rozdávali diplomy, medaile a odměny za pilnou práci. Musím ale napsat, že tento rok začal tábor už v neděli, kdy jsme šli všichni na test kvůli onemocnění Covid19. Všichni jsme byli negativní a tak jsme se mohli těšit na krásný týden.

V pondělí jsme se sešli ráno v hasičárně a přivítala nás vedoucí Mirka v šatech zdravotní sestřičky. Všichni jsme proto věděli, jaké téma nás bude provázet tento týden. Povídali jsme si o tom, jak je důležité být zdravý. Co pro to vše musíme udělat. Jak se starat o své tělo zvenčí i zevnitř. Zopakovali jsme si, jaké části těla máme a jak se jmenují naše kosti, svaly a vnitřní orgány. Vyrobili si vlastní lékárničku, do které jsme si uložili dětský stetoskop, lupu, obvaz, injekční stříkačku v podobě tužky, bloček a spoustu dalších věcí. Seznámili jsme se s Brejllovým písmem a povídali si o lécích. Vyrobili jsme si vlastní mýdlo a koupelovou sůl. Zopakovali si pravidla první pomoci, důležité telefonní čísla a zahráli si scénky se zdravotní tématikou. Moc nás bavilo i obvazování kamaráda a nošení nemocného na nosítkách. Nezapomněli jsme ani na to, že ve zdravém těle zdravý duch, a proto každé ráno nechyběla rozcvička. Zacvičili jsme si i s malými overbooly, které si děti odnesly domů.

Na výlet jsme tento rok zamířili na Benecko a prošli si Lufťákovu stezku. Postavili jsme nádherné domečky v lese a za odměnu jsme dostali Certifikát pravého Lufťáka. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na zmrzlině.

Týden utekl jako voda a myslím si, že jsme si ho všichni užili.

Děkujeme všem sponzorům za krásné dary pro děti (Aromis – Podzimek – Horka u Staré Paky, Jaromír Bulušek – Mechanizované zemní práce Studenec, Konzum U Sedláčků). Děkujeme Všem maminkám, které nám jako každý rok upekly výborné koláče. A i ostatním rodičům za jejich dobroty a sponzorské dary.

Velké díky patří všem, kteří mi celý týden pomáhaly: Monika Esenderová, Veronika Plůchová, Vlaďka Bulušková, Zuzka Weissová a Mariana Gregušová. Děkuji Vám za Váš čas a pomoc. 

Vedoucí tábora Miroslava Vanclová

U příležitosti 135 let našeho sboru a 50 let hasičárny jsme v pátek 2.července 2021 uspořádali Letní posezení. Sešli jsme se v 17:00 za hasičárnou a prožili spolu krásné odpoledne. Asi ve 21:00 přišla opravdu velká přeprška, ale ani ta nás neodradila a poseděli jsme až do noci. Pro příchozí bylo připraveno občerstvení za symbolické ceny - maso z grilu, víno, pivo... a ženy upekly na stoly výborné koláče. Snad už nám situace dovolí a budeme se moci scházet častěji něž tento rok.

Miroslava Vanclová

Po dlouhé době jsme se opět mohli sejít 24.5.2021. Nemohli jsme se scházet z důvodu rozhodnutí vlády, o šíření onemocnění Covid 19. V květnu se situace zlepšila a tak na louce za hasičárnou začaly opět běhat děti. Při pondělním kroužku jsme si zopakovali štafetu dvojic, dali jsme si soutěž v motání hadic a zopakovali vázání uzlů. Když nám počasí přálo proběhl i požární útok a stříkání ze džberovky. Jindy jsme soutěžili ve skupinkách a překonávali překážkovou dráhu. Na závěr něchyběla vodní bitva. Děti musíme moc pochválit, jak se na kroužku snažily a bylo vidět, že na podzim budeme mít silné družstvo.

Čas letěl jako voda a už tu byl poslední hasičák, který tento tok vyšel na 28.6. Sešli jsme se na dětském hřišti u školy a rozloučili se s dětmi, které věkově musí v září přejít do starší kategorie. Jedná se o Lenku Vanclovou, Jaromíra Buluška, Danielu Ottovou a Barboru Trejbalovou. Dostaly za reprezentování našeho sboru v mladší kategorii reflexní batoh s nápisem HASIČI, medaili dráčka Soptíka a sladkou odměnu. Po slavnostním rozloučení i s ostatníma dětma, jsme zapálili ohýnek a upekli si špekáčky.

Přejeme Všem krásné prázdniny a v září AHOJ

Mirka Vanclová