Letní týdenní soustředění se konalo od 11.7. do 15.7.2022. Soustředění jsme nazvali: Rybičky, rybičky, rybáři jdou a zúčastnilo se ho 24 dětí a 5 pomocnic. Po přivítání jsme si pustili pohádku Káťa a Škubánek na rybách a pohádku O zlaté rybce. Shlédli jsme prezentaci (jaké ryby můžeme potkat) a vyplnili pracovní list. Po svačině si každý natřel plechovku modrou barvou a vytvořil z fimo hmoty rybičku na magnet. K tomu všemu jsme si ještě ozdobili polévkovou lžíci. Po obědě jsme si užívali na dětském hřišti, jen jsme si odskočili namalovat kartonovou rybu a už jsme zase byli na hřišti. Na závěr dne proběhlo zhodnocení a odměna k tomu (vak a opalovací krém).

V úterý jsme se vydali na celodenní výlet do Baldova světa v Mladých Bukách. V dopoledních hodinách jsme si prošli kousek čertí stezky a zabydleli se v horní části u velkých trampolín a velkého "hradu“ s tobogánem. Po obědě jsme se přesunuli do spodní části, kde jsme si moc užili vodní mlýn. Všem rodičům moc děkujeme za pomoc s dopravou.

Středu jsme zahájili rozcvičkou, kterou si pro nás připravila starší děvčata. Dopoledne jsme si ozdobili natřené plechovky a vznikla krásná akvárka. Po obědě jsme si udělali procházku po Studenci. Došli k rybníku za fabrikou a cestou zpět jsme se zastavili na obecním úřadě na výstavě kamenů. Za odměnu jsme si dali zmrzlinu na Špici a šli zpět do hasičárny, kde jsme zhodnotili dnešní den. Děti si dnes odnesli domů tašku, blok a jiné drobné krásné ceny.

Čtvrtek jsme opět zahájili rozcvičkou. Dopoledne jsme stihli procházku do Kruhovky k rybníku, kde na nás čekal rybář Míra Greguš a předvedl nám veškeré rybářské vybavení, které má doma (krmení, pruty, nástrahy, hlídače, křesílko, atd). Dokonce se nám povedlo chytit ryby na již nahozené pruty. Na oběd jsme tentokrát nešli do školní jídelny, ale výbornou gulášovku nám uvařila naše kuchařka Mariana Gregušová s pomocníky. Po obědě jsme si na hřišti všichni zkusili soutěž v ping pongu. Zatímco probíhaly zápasy, ostatní měli volnou hru. Za fér hru každý získal pálku a míček.

Týden nám utekl jako voda. A byl tu poslední den, který jsme zahájili rozcvičkou. Dopoledne jsme si udělali korkové lodičky a rybáře a zkusili si s nimi i závody. Po obědě jsme si udělali poznávačku ryb, které jsme se naučili a zároveň poslední hraní na hřišti. I dnes jsme si vyhodnotili náš poslední den, odnesli si spoustu drobných odměn a pak také jednu větší a to skládací nožík ve tvaru rybičky.

Ještě jednou děkujeme moc všem sponzorům a maminkám, co nám napekly, nebo se postaraly o ovoce, zeleninu a jiné dobroty. Na táboře se o děti staraly: Mirka Vanclová, Vlaďka Bulušková, Monika Esenderová a Zuzka Weissová.

Vedoucí MH

3.7.2022- neděle
Sraz našeho letošního soustředění byl na zastávce „U pošty“ ve Studenci. Odjížděli jsme ve složení 8 lidí. Táňa Hamáčková, Zuzka Tomášová i Vanclová, Natálka Háková, Filip Matuška, Pepa Vancl, Bára a Verča Vanclovy.
Autobus do Prahy byl v pohodě. Na Čerňáku ovšem Bára prohlásila: „Máme hoďku, skočíme si do Glóbusu pro bagetku a vybrat peníze.“ Jenže – „skočíme si“ se lehce řekne jednomu člověku. Ale skupině, která má na zádech krosny a karimatky, v rukách stany a spacáky a pomáhá holkám s kufry, to tak lehké nepřišlo. Nákupem jsme se pěkně zdrželi. Nasadili jsme tempo, jen nám krosny na zádech nadskakovaly. Za běhu jsme četli tabule a počítali nástupiště na hlavním nádraží. Skočili jsme do vlaku, který měl za minutu odjíždět, a uvnitř našli naše kupé. Vlak byl tak narvaný, že nešlo být ani na chodbičkách, natož položit někam tu spoustu věcí, kterými jsme byli obklopeni. Přestup byl jednoduchý. Tím motoráčkem na vodu jeli prostě úplně všichni, co vystoupili. Rvali jsme se dopředu, aby nás vůbec vzal. Když se pan průvodčí vtlačil dovnitř a nalezl polohu, aby se daly zavřít dveře, zoufale mávl rukou a zavolal: „Jízdenky ani vidět nechci.“ Načež se v chodbičce rozkročil jakýsi mladík, omráčil pár lidí kytarou, jak ji nasazoval na krk, hrábl do strun, kterých už teď bylo jen 5 (šestá visela volně dolů) a celý vlak rozezpíval písní „Byl jeden pán, ten kozla měl.“ Písnička byla chytlavá a opakovací. Zpívali všichni. Najednou vlak zastavil uprostřed lesa. Trochu nám zatrnulo, že je to nějaké přepadení. Zastávka tam nebyla. Ale k našemu překvapení do lesa vyskočil vysmátý klučina s plechovkou piva v ruce. Namířil si to k prvnímu stromečku a celý vlak čekal, až se vymočí. Pak pan průvodčí zapískal a jelo se dál. Vysypal nás komplet všechny na nádraží. Celý tento národ se nahrnul do kempu a začal stavět stany. Všude hořely malé táboráčky, nebo plynové bombičky a okolím voněla libá vůně čínských polévek, těstovin a konzervovaného masa. První zastávka – Vyšší Brod – klášter.
4.7.- pondělí
Sbalili jsme stany a zavazadla a šli na místo, kde jsme měli přebírat lodě. Bylo krásně. Chvíli to trvalo, tak jsme se namazali krémem na opalování, posedávali a povídali. Pak přijelo veliké auto, které toho už mělo chudák hodně za sebou. Bylo tak pomačkané, že jsem se nebála ho navézt doprostřed točny mezi ostatní auta a lodě. Kluci nám s loděmi pomohli a už jsme se těšili na vodu. Hurá, nástup na vodu a konečně krásné plutí. Vltava je opravdu nádherná řeka. Žádné placatění, žádné voleje. Frčelo to po proudu, že jsme sotva stačili řídit. Jezy jsme si užívali. Bylo tolik vody, že háček byl pokaždé mokrý, jako myš. V tak pěkném počasí to ale vůbec nevadilo. Náročné byly i pauzy na svačinu. Vlastně se nám podařilo úplně zastavit jen jednou. Snaha byla, ale každý pokus končil projíždějící lodí a výkřiky: „ Chyťte nás, chyťte nás, …. No, tak příště.“ Tento den jsme ujeli asi 20 Km a projeli 3 jezy. Zakotvili jsme v kempu Branná. Trochu se setmělo. Na recepci nám vydali věci a začínalo malinko kapat. Najednou se obloha zatáhla, zahřmělo se, a jako když se na nás vyklopí konev vody. „Honem, honem stany.“ Řvali jsme po sobě a snažili se tyčky nasunout do malých otvorů v plachtě, které jsme ani neviděli, protože jsme měli oči plné vody. Takhle rychle jsme nikdy stan nepostavily. Pochválila jsem sebe i Báru a vlítla dovnitř. Po bouřce kluci rozdělali dokonce i oheň, u kterého jsme do noci seděli a vlastně se celou dobu jen snažili, aby to mokré dříví, které nanosili z celé stráně alespoň trochu hořelo.
5.7. – úterý
Ráno jsme se probudili v 10 cm hlubokém jezeře, ve kterém se koupaly naše věci. No nic, spát se nám už nechtělo, začali jsme balit. Klukům zbylo jedno suché oblečení. To, co měli na sobě. Tomu bych se nedivila. Měli na spaní jenom plachtu. Co mě ale celkem překvapilo, že Zuzka a Táňa měly napůl mokré kufry ve stanu, do kterého neteče – stály v předsíňce stanu v malém jezírku. Na vodě tentokrát teplo nebylo. Ujeli jsme 17 Km a radovali se ze 2 krásných jezů. Vylodění bylo tentokrát v kempu Český Krumlov. Věci na nás poslušně čekaly podle instrukcí a stany už stavíme poslepu. Krása. Protože za odpoledne asi 6x vylezlo slunce, neúčastnila jsem se výletu do Krumlova, ale byla pověřena sušením věcí a spacáků. Byly rozvěšeny všude, kde to šlo. Podle počasí jsem je tedy střídavě sbírala a věšela na stany. Skupina šla do města nakupovat a na zámek. Dostali pověření, udělat mi tam skupinovou fotku. Přinesli mi fotku nohou seřazených v kruhu na dlažebních kostkách. Ach jo. Co si člověk neudělá sám… Večer se oheň nekonal, ještě jsme smrděli kouřem od včerejška. Zato jsme se nasmáli hudbě. Bylo legrační zaposlouchat se do muziky, která byla u každého stanu jiná. Malé repráčky zněli snad všude. Takže když šel člověk na WC, slyšel country, měnící se v repovou hudbu, kterou přeřvávala skupina Kabát doplněná hlasy ze stanů. Co mě ale nejvíce dojalo, když jsem přišla k našim stanům a tam se na plné pecky linuly dlouhé tóny vážné hudby. „Co to jako je?“ Nevěřícně jsem kroutila hlavou. „Přece Vltava, když jsme u Vltavy, ne?“ Vybuchla jsem smíchy.
6.7. – středa
Ráno jsme balili celí natěšení. Dneska 15 Km a krásných 6 jezů. To bude žůžo. A bylo. Jezy byly fakt hustý, když to řeknu řečí našich týnejdžrů. 1. Povodňový stupeň už opadl, takže vodácká aplikace ukazovala vše sjízdné. Ale někdy to byl mazec. Voda frčela pořád ještě obrovskou rychlostí a byla nastoupaná dost vysoko. Takže každý jez znamenal pěknou koupačku, i když jsme se ani jednou nepřeklopili. Pokaždé bylo třeba vybrat z lodí hodně vody. Tentokrát jsme se ani nezastavili. Byl to tak zábavný sjezd plný peřejí, zatáček a nádherných zákoutí. Konečná zastávka byla tentokrát v kempu Zlatá koruna. Moc hezký kemp. Protože jsme přijeli brzy, vyrazili jsme na prohlídku kláštera a ještě na kopec na starou tvrz, kde pekli vyhlášené placky. Cestou zpátky nás zastihli potulní herci a pozvali do Kláštera na večerní divadlo „O zadlužené princezně.“ Ani jsme se moc nerozmýšleli. Uvařili jsme si večeři z vlastních zásob, protože penízky už docházely a vyrazili se bavit. To jsme se nasmáli. Vrátili jsme se v půl 11. a ještě seděli do noci u ohně. Byl to moc pěkný večer.
7.7. – čtvrtek
Dneska 19 Km a 2 jezy do kempu Poslední štace v Boršově. Cestou jsme se zastavili v kempu, Dívčí kámen a vyšlápli si na kopec na hrad. Byl moc pěkný s krásnou vyhlídkou a přítok po cestě byl plný malých vodopádů. Stálo to za to. Krásná příroda. Dneska jsme na vodě dost zmokli a už byla i celkem zima. Naštěstí jsme přijeli do nádherného kempu a obrovskou terasou a dokonce teplou vodou. Byli jsme promočení a zmrzlí, takže místo stavění stanů jsme se najedli s chutí teplé polévky. Byl tam ten nejlepší správce. Nechal nám soukromý kus louky na stany a vlastní zásuvku na telefony. Poprvé jsme to neplatili. Sosali jsme na střídačku celý večer. V obrovském krbu uprostřed pergoly se točilo na ohni spousta kuřat pro tábor plný němců. To, jak jsme se nasmáli na jejich účet, to ale radši nechám pouze vzpomínkám zasvěcených.  Ale užili jsme si to.
8.7. – pátek
Poslední den jsme se probudili zimou do mokrého a chladného rána. Kiosek byl zavřený. Otvírají až odpoledne. Většina vodáků tady končí. Sbalili jsme se tedy naposledy. Čekalo nás už jen 7 Km a 3 jezy. Měli jsme to ujeto za chviličku. Moc hezký byl jez Planá ovládaný na fotobuňku. Kluci najeli až k němu, pádlem ho zapnuli a čekali jsme, až se napustí vodou. Pak se teprve dal sjet. Poslední jez Rožnov, jsme si šli okouknout a zhodnotili, že ho jako jediný sjízdný nepojedeme. Popravdě já jsem měla trochu strach. Byli jsme tu sami. Tento úsek nikdo nejezdil. Bylo to hodně rozvodněné a pod jezem vodní válec. Asi by to bylo sjízdné, děti se na mě trochu zlobily, že ten jediný nepojedeme, ale svou roli hrál i strach. V Krumlově se totiž po našem projetí jezu večer jeden vodák utopil a my všude potkávali policii na čtyřkolkách, jak pátrají podél břehu po jeho těle. Lodě jsme tedy přenesli a dojeli do posledního kempu – Meteor v Českých Budějovicích. Tam začalo naše poslední dobrodružství. Věci nám přivezli hned. Ale dlouho a dlouho jsme čekali na pána, který měl přijet pro lodě. Došli jsme si ještě nakoupit a objednali jízdenky, než se na poslední chvíli a po dvou telefonátech objevilo naše známé obouchané auto s vozíkem na lodě. Po chodníčku k nám přišel asi dvacetiletý mladíček a říkal nám, že je tu pěší zóna a v kempu z druhé strany je závora. Že se sem nedostane, takže musíme ty lodě donést až na silnici. „Ne!“ Řekla jsem naprosto rozhodným hlasem. „Vlak nám jede za 20 minut! Pan vedoucí nám řekl, že nás máte dovézt až k vlaku i s věcmi a i tak nevím, jestli to stihneme. Vy sem zajedete. A jestli přijede nějaký policista, tak to s ním vyřídím já. Ničeho se nebojte.“ Odběhl a přijel po panelech až k lodím. Natlačili jsme se do auta a vylezli na nádraží. Proběhli jsme nádraží a naskákali do vlaku s hrůzou, protože nás vyložil na jiné zastávce, než Bára koupila. „Až přijde pan průvodčí, nezasahuj mi do mého divadelního představení.“ Řekla jsem Barče a chystala si v duchu scénář, jak vysvětlím náš omyl. Ale nebylo to potřeba. Pan průvodčí si prohlédl naši jízdenku poprvé, podruhé, potřetí a nepřestával kroutit hlavou. „Takhle tam určitě nedojedete. Ty vlaky se na té zastávce míjejí. Takže ten přestup není možný.“ Zoufale jsme se na sebe podívali. „Co navrhujete?“ Zatvářila jsem se bezradně s ochotou vyjednávat. „Tak vystupte a jeďte zpátky do Budějovic. Hned. Tady v Kamenném Újezdu. Vyběhnete kopec, tam je zastávka. Za čtvrt hodiny vám jede autobus.“ Poslechli jsme ho. Připadali jsme si jako voják Švejk. Vracíme se do Budějovic. A to jsme řekli, že už s krosnou běhat nebudeme. Konečně jsme seděli v kupé. Opět splavení, jako myši. Tím to ovšem nekončilo, protože poslední vlak na přestupu v Praze Jsme zase nestíhali. A to přesto, že jsem volala na dispečink a paní mi slíbila, že rychlík z Prahy zdrží o 5 minut. Déle prý rychlík čekat na počáteční stanici opravdu nemůže. Zpoždění našeho vlaku ale bylo 8 minut. Pokorně jsme tedy stáli v podzemí a čekali na další vlak stejným směrem. Do Staré Paky jsme přijeli v půl 9. Večer, kde na nás čekali Pepik Vancl a Maruška Tomášová. Oproti plánovanému příjezdu jsme měli ztrátu 4 hodin. Další dobrodružství budeme plánovat třeba zase za rok. Na vstřebání některých zážitků je třeba trochu času. Moc všem účastníkům děkuji. Vytvořili jsme společně spoustu vzácných vzpomínek, které si moc ráda uchovám v srdci.

Verča Vanclová

V pondělí 4.7.2022 jsme se za hasičskou zbrojnicí sešli v 17:00 a užili si společné odpoledne. Narazili jsme sud, ohřáli a snědli guláš a nechyběly ani dobroty od našich žen. Bylo to krásné Letní posezení, neboť nám počasí tentokrát přálo a déšť počkal až na noc, kdy jsme šli všichni domů. Děkujeme ještě jednou všem za jakoukoliv pomoc při různých akcích. Jsme moc rádi, že máme ve sboru tak hodné a obětavé lidi, kteří jdou pomoci. Akcí je opravdu dost, a když nás netrápí covid, tak se scházíme často. Děkujeme.

V pátek 24.6.2022 se od 17:00 konalo u hasičské zbrojnice ve Studenci slavnostní předání nového dopravního automobilu FORD TRANSIT JSDHO STUDENEC. Tento projekt byl realizován z rozpočtu obce Studenec za finanční podpory MV - GŘ HZS ČR a Libereckého kraje.

V 17:00 před hasičárnou nastoupila do dvojřadu jednotka SDH obce Studenec (18 členů) v zásahových oděvech a v nových přilbách. Josef Hamáček a Jiří Sucharda se postarali o prapory. A slavnostní předání mohlo začít.

První se ujal slova starosta obce Studenec Tomáš Chrtek. Dále promluvili hosté Pavel Štěpánek - velitel stanice HZS Libereckého kraje Jilemnice , starostka Okresního sdružení hasičů ČMS Semily Kateřina Slavíková a za Liberecký kraj Jiří Ulvr. Všichni popřáli jednotce spoustu šťastně najetých kilometrů. Místostarosta Martin Mühlbach potom předal slavnostně klíčky od nového vozu veliteli JSDH Josefu Vanclovi. Nakonec se slova ujal pan farář Jiří Jakoubek, který nový automobil posvětil. Potom se nad Studenec přihnala dešťová mračna a začalo pršet. Ale protože my jsme na promněnlivost počasí vždy připraveni, schovali jsme se za hasičárnou pod stany a společně jsme poseděli. Pršet přestalo asi kolem 23:00.

Mirka Vanclová

Nový hasičský automobil (zdroj Studenecký zpravodaj 2/2022)
Po dlouhé době, kdy jsme na jaře roku 2021 podali žádosti o dotaci na nový dopravní automobil pro naši hasičskou jednotku, byl automobil konečně dodán. Žádosti byly adresovány na Generální ředitelství hasičského záchranného sboru a na Liberecký kraj. V obou případech jsme byli úspěšní. Příspěvek byl 400 000 Kč od GŘ HZS a 350 000 Kč od Libereckého kraje, zbytek rozdílu vysoutěžené ceny hradí Obec Studenec t. j. 549 263 Kč. Výběrové řízení, jak již bylo uvedeno ve Studeneckém zpravodaji, vyhrála firma Auto Trutnov. Za nabídkovou cenu 1 299 263 Kč, s termínem dodání do 31. 3. 2022. Vzhledem k výrobním obtížím (výpadek dodávek kvůli covidu) dodavatel zakázky avizoval zpoždění dodávky až k nejzazšímu termínu realizace. Byli jsme proto v napětí, zda nebudeme muset prodlužovat termín realizace. Naštěstí vše dopadlo dobře a 29. 3. 2022 nám byl automobil předán v sídle dodavatele v Trutnově. Nyní nám zbývá zpracovat vše administrativně, aby mohl být nový automobil zařazen do integrovaného záchranného systému a sloužit, jak našim hasičům, tak zejména občanům při záchraně osob a majetku.
Ing. Martin Mühlbach, místostarosta