Historie hasičského sboru ve Studenci

Jak vše začalo? Podle zápisu v naší kronice se dočteme, že první stříkačka ve Studenci byla zakoupena v roce 1876. Do té doby se používaly 4 plátěné košíky a 4 háky. V případě požáru vedl hašení starosta obce za pomoci obecního policajta, sousedů a přátel postiženého. Druhá stříkačka byla zakoupena v roce 1884, čtyřkolová, za 760 zlatých a byla umístěna v kolně u domu č. 16, nyní Jezdinský. V této usedlosti však do 14 dnů vypukl požár, stříkačku se nepodařilo vytáhnout a shořela. Brzy nato byla zakoupena stříkačka třetí, ale menší a dvoukolová.

9. srpna 1885 starosta obce Josef Tauchman svolal veškeré občany obce, (v tu dobu měl Studenec 296 obytných domů a 2455 obyvatel) a navrhl založit Hasičský sbor. Již tehdy muselo být úředně vše řádně zapsáno a kontrolováno, takže až 10. května 1886 byly schváleny stanovy a založen Hasičský sbor Studenec. Ke konci tohoto roku měl sbor 73 členů činných a 55 přispívajících, jednu stříkačku ruční, jednu sundávací, 120 m hadic, plátěné košíky, háky a žebříky. Vše pořídili sami členové ze svých příspěvků a z darů. Tehdy se jezdilo k požáru koňmo s potahem a členové sboru museli běžet klusem. Protože jen spojenými silami docházíme cíle, byl náš spolek 13. února 1887 přijat do župní jednoty Podkrkonošské s projevem bratrského uvítání.

19. srpna 1894 se konal ve Studenci hasičský sjezd a svěcení praporu, který spolku daroval majitel velkostatku pan Hakl. Svěcení praporu provedl farář Kuhn a zatloukl první hřeb do žerdě praporu. Postupně tento akt provedli všichni přizvaní starostové sousedních obcí a jako poslední starosta Studence. Tento symbol představoval vzájemnou pomoc a přátelství k bližnímu. Od té doby svorně kráčejí naši bratři a sestry za touto zástavou s nápisem: Bohu ke cti, vlasti ku oslavě, bližnímu ku ochraně.

V roce 1895 byla zakoupena u firmy Smekal v Praze na Smíchově nová čtyřkolová stříkačka za 960 zlatých, která byla 10 listopadu toho roku posvěcena a v roce 1923 zmotorizována nákladem 22 000 Kč., do té doby pracovala jen na ruční pohon.

Doba válečná 1914 - 1918 ochromila spolkový život, dle výpovědi starých pamětníků musely muže při požárech nahrazovat ženy, protože 40 členů bylo odvedeno na frontu.

5. února 1928 se konala ustavující schůze Hasičského sboru v Rovnáčově, který se zrušením osad za válečného období roku 1939 - 1945 stal sborem místního textilního závodu Fejfar a Mládek. 21. března 1951 byl tento sbor sloučen s místním hasičským sborem ve Studenci.

Vrátíme se zpět do roku 1928, kdy byla sboru předána do užívání nová zbrojnice u cihelny, která svému účelu sloužila až do roku 1970 - nyní autoservis pana Horáčka. V roce 1936 se konala slavnost 5O let trvání sboru a byl založen ženský odbor. Další nová stříkačka byla sboru slavnostně předána 15. května 1938. Tu noc však na místním Strážníku zavlál prapor s hákovým křížem, který znamenal počátek temných mraků, které nad naší vlastí visely až do roku 1945 - 2. světová válka. Začátek války přinesl přísnější aktivní činnost v ochraně proti požáru, avšak kulturní činnost byla nulová. Až květen 1945 vnesl novou chuť do práce i na straně našeho sboru, účasti na cvičeních, zakoupení nových uniforem. Nikdo však netušil, že rokem 1948 začíná další temné období našich dějin, a to budování komunismu.

V roce 1960 sbor dostává nový dopravní vůz, Tatru 805, plně vybavený, za 80 000 Kčs. Také se v té době pomalu jedná o výstavbě nové požární zbrojnice, která se začíná stavět v akci Zet během uvolněné doby v roce 1968 a byla v květnu 1971 slavnostně předána do užívání. Začaly se zřizovat požární plány obce a poplašná zařízení. V roce 1972 jsme získaly sošku svatého Floriana - patrona hasičů, která je umístěna v klubovně hasičské zbrojnice.

A zase pokračoval běžný život hasičů : soutěže, cvičení s požární mládeží a dorostem, údržba techniky a také trochu zábavy, jako jsou tradiční plesy, posvícenské zábavy, besedy, vlastivědné zájezdy a tajné výlety. Pořádají se koncerty a vystoupení známých umělců (Josef Zíma, Luděk Sobota) a orchestrů (Moravanka, Mistříňanka, Schovanky). V září 1979 dostává náš sbor z Lomnice nad Popelkou cisternu CAS 16, která byla tehdy pro nás velkým přínosem.

A pomalu jsme se blížili k oslavám 100 let trvání našeho sboru, tedy k roku 1986. Již v lednu to byl reprezentační ples, k tanci a poslechu hrála Podkrkonošská dechovka z Nové Paky a taneční orchestr Alfa Club z Vrchlabí. Slavnosti pak vyvrcholily 24. a 25. května. Aby vše bylo povoleno MNV, museli jsme v pátek hromadně k volbám a potom již následovala slavnostní schůze, výstava techniky, ukázky cvičení a různé kulturní akce. Oslavy to byly velkolepé, vždyť takové výročí se hned nezopakuje, po nich však zase začíná normální život, cvičení, proškolování, údržba techniky, preventivní prohlídky v obci, zásahy u požáru a také různé kulturní akce.

Rok se střídal s rokem a život plynul stále vpřed a najednou tu byl rok 1989, kdy byla zlomena moc komunistické strany a začalo se volněji dýchat. Mezi hasiči se opět oslovujeme sestro, bratře, vrátily se oslavy svatého Floriana.

V roce 1996 jsme si připomněly oslavy 110. výročí našeho sboru slavnostní schůzí, ukázkou cvičení, výstavou techniky a sborem z Jilemnice bylo předvedeno rozstříhání auta při autohavárii, samozřejmě pouze "jako".

Stále víc nás trápila zastaralá technika, až jsme se dočkali roku 2005 a první říjnovou sobotu bylo našemu sboru předáno do užívání kompletně renovované auto Tatra 815, které je vybaveno moderní hasičskou technikou. Klíčky od tohoto auta převzal z rukou starosty obce Studenec náš velitel Pepa Vancl. Auto stálo přes 2 miliony korun, z toho jeden milion uhradil Liberecký kraj ze svého fondu požární ochrany, zbytek doplatil náš obecní úřad, který s hasičským sborem úzce spolupracuje. Dosud používaná cisterna byla prodána jinému hasičskému sboru. V tomto roce také došlo k opravě hasičské zbrojnice, byla zateplena, opravena okna, dveře, vrata a dána nová omítka.

Ani jsme se nenadáli a již je tu další výročí našeho sboru a to 120 let od jeho založení. Jaká krásná slova, když můžeme říkat kolik lidí ho za ta léta tvořili, kolik práce, odříkání, obětování mu věnovali. Vždyť dobrovolní hasiči si opravdu skoro všechno zajišťují vlastními silami. Předávali si tento odkaz našich předků až do dnešního dne, do přetechnizovaného světa počítačů, mobilních telefonů a já nevím čeho všeho. Ale za vším zůstává člověk a jen když má srdce na pravém místě a ochotu pomoci druhým, pak teprve vzniká veliké dílo, které bude směřovat do budoucnosti. Věřím, že naši mladí tuto tradici ponesou dál.