V 7:30 jsme se sešli u hasičárny a kolem 8 h vyrazili na cestu. Řidič byl Pavel Hylmar, vedoucí Míra Hylmar, rozhodčí Martin Hylmar a Zdenča Grofová, děti Kája Grofová, Anča Háková, Markétka Jezdinská, Matěj Kuřík, Štěpán Kuřík, náhradník Kuba Hylmar. Na místě jsme byli kolem 8:30, dokonce si nikdo nezapomněl vzít ešus na oběd. Přijelo sem celkem 80 hlídek z blízkého i vzdálenějšího okolí a konkurence byla veliká.       Hned na začátku jsme se já i Martin museli dostavit na svá stanoviště. Martin ke vzduchovkám a já na topografii. A jak vypadal den z mého pohledu rozhodčího? Po nahlášení u pana Jáchyma Klingera, jako hlavního rozhodčího disciplíny, nás po 9 h vyvezlo terénní auto na nejvzdálenější kontrolu K4 - topografie. Byla na vysokém kopci a naskýtal se nám odtud překrásný rozhled do okolí, dokonce bylo možné zahlédnout i vysílač na studeneckém Strážníku. Sešlo se nás tu 10 rozhodčích, úkolů bylo hodně. Mapy, azimut, značky, a to zvlášť pro mladší děti, starší děti a dorost. Občas vysvitlo slunce, ale jinak jsme brzy začali kopci říkat „Větrný vrch". Foukalo tu opravdu pořádně, byla nám zima, a při myšlence, jak dlouho tu ještě musíme zůstat, jsme si už začínali být jistí, že tu zmrzneme. Silný vítr nám bral značky i papíry. Takto jsme čekali na první hlídky. Zkoušeli jsme se aspoň někomu dovolat vysílačkami, jenže to nešlo. Nejdřív všichni říkali, že s nimi neumí. Pak se nám je podařilo zprovoznit, ale na zkoušku spojení nám stejně nikdo neodpovídal. Startovat se mělo v 10 h, k nám doběhla první hlídka v 10:20. S dětmi začala zábava. Většinou všechno uměly, někdy jen mladší prohodily kostel s kaplí nebo vodním mlýnem. A dočkali jsme se i zajímavého spojení - místo elektrické vedení a telefonní stanice nám bylo nahlášeno „elektronní stanice". Vůbec jsme však dětem nezáviděli to běhání do kopců v tomto velmi členitém okolním terénu. Bylo kolem 11 h, když nám přivezli na zahřátí teplý čaj a grog. Aspoň trochu jsme se ohřáli o mohli pokračovat. Potom jsme čekali, že nám přivezou slíbený oběd. Místo toho nám ale ve 12:30 přivezli opět horký čaj. Prověřovali jsme další a další hlídky a pomalu se loučili s myšlenkou na oběd. A pak, když už to nikdo nečekal, k nám asi ve 14:20 přijelo auto s obědy. Byl vynikající řízek a brambory. Sotva jsme to stačili dojíst, když naší kontrolou proběhla ve 14:45 poslední hlídka.      A jak den prožily děti? Po slavnostním nástupu se podle rozlosovaných čísel dozvěděly čas startu. Naše měly číslo 30 se začátkem ve 13:04. Do té doby si hrály s míčem, opakovaly soutěžní věci jako značky a uzle, a stihly si i dojít na oběd. Po 13 h už byly připraveny odstartovat. Na první kontrole, vzduchovkách, se snažily a dostaly jen 7 trestných bodů. Na K2, uzlování, se jim dařilo, nepovedl se pouze jeden uzel. Zato když doběhly na 3. stanoviště, překonání překážky, takový úspěch to už nebyl. Asi je zmohl ten dlouhý běh. Protože jak jinak si vysvětlit, že provaz přelezly jen dvě? Doma to bez problémů zvládaly všechny. U K4 jsme čekali my. Tady se děti docela předvedly, vše bez jediné chybičky. Od nás seběhly kopec a čekala je požární ochrana na 5. kontrole. Jen 2 trestné, to ještě jde. A poslední disciplínu, zdravovědu, zvládly na jedničku. Děti byly opravdu skvělé, měli jsme z nich radost.     Po závěrečném nástupu, kde jsme dostali pamětní diplom, byla pro každého ještě odměna. Všichni členové hlídky, rozhodčí i vedoucí dostali pěknou skleničku. Je na ní vyobrazen roztomilý dráček s požární hadicí v ruce. Už jsme se těšili po dlouhém dni domů, jen v Jilemnici jsme se ještě zastavili na výborné zmrzlině. Zanedlouho jsme se dozvěděli i oficiální výsledky - děti skončily na krásném 23. místě ze 42 družstev.