V pátek v 16 h na nás v hasičárně čekal Pepa Vancl, z dětí přišli Matěj Kuřík, Pavel Horáček, Štěpán  Kuřík a Kája Grofová. Nejprve se při takto malém počtu lidí rozmýšlelo, jestli se plánovaná akce vůbec uskuteční. Došli jsme k závěru, že to zkusíme. Třeba ještě někdo dorazí. A opravdu - postupně se začali scházet další lidé.      Přenesli jsme věci do klubovny a mohlo se začít. Pepa strouhal brambory, Lucka Háková připravovala s dětmi těsto. Ale za chvíli se ukázalo, že nám asi bramboráky nejsou přány. Vypnuli na víc než 10 minut elektřinu, právě když jsme je chtěli začít smažit. Zatím jsme svítili, čím se dalo - mobily a sirkami. Jakmile opět zablikalo světlo, věřili jsme, že už bude dobře. Potom však proud vypadl znovu... Tentokrát už ale naposled a jen na chvilku. Netrvalo dlouho a Lucka se Štěpánem začali smažit první kousky. Byly moc a moc dobré. Přicházelo čím dál víc lidí, nakonec se otevřelo i vyhrané červené víno. Pochutnávali jsme si na výborných bramborácích, povídali si a klubovnou vládla pohoda.      Kolem půl šesté chtěly jít děti na chvilku ven, nahoře totiž bylo dost teplo a za okny padal čerstvý sníh. Venku začala pořádná koulovačka a došlo i na stavění sněhuláka. Tomu jsme ze sněhu udělali i oči, nos, pusu a knoflíky. Na hlavu jsme mu nejprve chtěli dát sněhový turban, nakonec to ale byla pěkná kšiltovka. Potom jsme se šli ohřát nahoru a něco sníst. Pomalu se stmívalo a děti už musely jít domů. Před odchodem ale zvládly postavit ještě druhého sněhuláka, aby tomu prvnímu nebylo samotnému smutno.      Nahoře se mezitím muselo přidělat těsto. Vystřídali jsme u plotny Lucku a smažilo se dál. Bramboráky asi všem moc chutnaly, protože se těsto muselo přidělat potřetí. Nakonec jsme ještě umyli a uklidili nádobí a pomalu jsme se všichni rozcházeli domů.