V sobotu dopoledne jsme se sešli u hasičské zbrojnice a chystali se jet spálit hromady roští. Požádalo nás o to zdejší zemědělské družstvo. Předpokládala se účast celého družstva mladých hasičů, mnohým z nás se to ale nehodilo. Nakonec jsme odjížděli jenom ve třech: Pepa Vancl, Zdenča Grofová, Martin Hylmar.Nasedli jsme do cisterny a náš první cíl se nacházel za továrnou u lesa směrem na Roztoky. Sotva jsme přijeli na místo, uviděli jsme opravdu obrovskou hromadu roští. A hned za ní další, ale už menší. Zjistili jsme si, odkud fouká vítr a z té strany jsme hromady podpálili. Vyšlehly první plameny a vítr je rozehnal po celé hromadě, která téměř okamžitě vzplála. S Martinem jsme zatím dostali za úkol být v pohotovosti u děla na cisterně. To pro případ, že by se oheň rozšířil, kam neměl. Čekali jsme, až oheň dohoří a čas jsme si krátili hlavně povídáním. Pobavil nás především Pepa, který umí skvěle vyprávět. Potom jsme si vzali vidle nebo lopatu a házeli větve, které zůstaly na kraji ohniště, do malých ohýnků, které se ještě udržovaly na žhavém popelu. Nebyla to jednoduchá práce. Žár byl obrovský a nedalo se skoro ani přiblížit. I když jsme se snažili si aspoň trochu chránit obličej, za chvíli jsme ho stejně měli spálený. Ale nezabránilo nám to pracovat dál. Za chvíli už vše, co mělo být spálené, shořelo. My jsme tak mohli rozbalit hadice a pořádně svlažit okolí, Dokonce jsme si i z cisterny zastříkali vodním dělem, což se nám moc líbilo. Poté jsme se rozjeli k hasičské zbrojnici doplnit cisternu vodou a vyrazili jsme směrem k „letišti“. Zde na nás čekala další obrovská hromada roští. Naštěstí foukal příznivý vítr, který hnal plameny na pole, kde nemohlo nic chytit. Bylo kolem poledne, když nám Pepa dal každému „nouzovou“ tatranku z auta, abychom neměli hlad. Jedli jsme, povídali si a hromada už pomalu dohořívala. V té době se na nás přišel podívat Pavel H. Pomohl nám dohrabat a spálit zbývající větve. Naposledy jsme si ještě zastříkali z děla a vydali se na cestu k hasičárně. Tady se vše uklidilo, doplnila se cisterna a za chvíli jsme už byli doma. Měli jsme radost, že se dnešní den vydařil, počasí nám přálo a skvěle jsme se pobavili. Škoda jen, že se nás nesešlo víc.