Konečně přišel den, kdy jsme měli ukázat výsledek našeho téměř půlročního trénování. Když jsme v 8 h ráno odjížděli, měli jsme trochu strach, jak to všechno dopadne. Hlavně proto, že na poslední chvíli ještě nastaly nějaké změny v družstvu A. My se s tím museli vyrovnat a znovu se sehrát. Nakonec jsme tedy soutěžili v této sestavě:družstvo A: Martin Hylmar, Vojta Hák, Zdeňka Grofová, Tomáš Vancl a Štěpán Kuřík družstvo B: Anežka Tauchmanová, Anička Háková, Helča Tauchmanová, Kája Grofová a Jana Tauchmanová. řidič: Jirka Vancl vedoucí: Pavel Hylmar  Asi za tři čtvrtě hodiny jsme dorazili do Rovenska, kde se konala dnešní soutěž. Kolem 9. hodiny jsme se na nástupu dozvěděli vše k organizaci závodu a vylosovali si svá startovní čísla. Družstvo A šestku se startem v 11.22 h, družstvo B třináctku se startem v 11.50 h. Protože jsme měli spoustu času, zkoušeli jsme si v autě uzly a značky. Za chvíli pro nás přišel Jirka, ať se jdeme radši ohřát do společenské místnosti. Zde jsme se posilnili mnoha kelímky teplého čaje a radili se o závodě. Konečně nastal čas závodu našeho „áčkového“družstva. Ještě na startovní čáře jsme byli trochu nervózní. Nervozita z nás ale brzy opadla a my se soustředili pouze na závod. K prvnímu stanovišti, střelbě, jsme to měli jen kousek. Bylo totiž hned za rohem budovy, od které jsme vybíhali. Střelba se nám jakž takž povedla, problém byl akorát s jednou vzduchovkou. Do té vždy diabola někam zapadla, ale zbraň nevystřelila. Několik trestných bodů jsme tu tedy získali, a to i proto, že jsme se úplně nesoustředili. Rozhodčí nám to zapsali do soutěžního papíru a my jsme běželi dál po červenobílých fáborcích. Seběhli jsme lesem dolů na louku, kde nás čekal další úkol. Každý z nás si zde vylosoval 1 hasičskou značku a přiřadili ji k nářadí. Dále jsme si vybrali obrázek s určitým prostředním (elektronika, piliny, knihy…) a určili k němu vhodný a nevhodný hasební prostředek. Nikomu z nás to naštěstí nedělalo potíže, a tak jsme byli brzy hotovi bez trestných bodů. Potom nás červenobílé fáborky zavedly lesem k dalšímu stanovišti. Tady jsme museli počkat, až bude skupina před námi hotova. Jakmile nastal náš čas na splnění úkolu, šlo vše velmi rychle a správně. Úkol zněl – přešplhat 5 m po vodorovném laně 2 m nad zemí. A to nám nečinilo žádný problém. Po zapsání čekacího času jsme běželi podle fáborků pořád dál po cestě. Když se nám zdálo, že už dlouho žádný nevidíme, vrátili jsme se ke stromu s posledním fáborkem a našli tu razítko s nápisem Tajné. Sice se nám nikdo nezmiňoval, že tu něco takového bude, ale rozhodli jsme se, že si ho natiskneme na okraj soutěžního papíru. Ostatní zatím hledali cestu dál. Naštěstí se jim to brzy podařilo a vyběhli jsme. Museli jsme si ale pospíšit, neboť nás dohánělo další družstvo. Konečně jsme před sebou po dlouhém běhu uviděli další kontrolu. Zde jsme si rychle vylosovali uzly a uvázali je. Obdrželi jsme tu 3 trestné body, protože si někdo spletl tesařský uzel. Dále nás na trati čekalo překvapení. U dalšího stanoviště jsme se setkali s naším bývalým panem učitelem Klingerem. Po vylosování a určení topografických značek zůstali na stanovišti ještě dva naši členové, kteří měli určit azimut a mapu. Ostatní šli napřed. Azimut určili přesně a naorientovat mapu se jim po menších počátečních obtížích také povedlo.Po ukončení disciplíny jsme pospíchali k poslední kontrole – zdravovědě. Jako sehrané družstvo jsme splnili úkoly bez problémů. Pak jen následoval krátký sprint za startovní, nebo pro nás už spíše za cílovou čáru. Všichni jsme si oddechli a byli moc rádi, že už jsme v cíli. Jen několik minut po našem přešlápnutí cílové pásky odstartovalo naše druhé družstvo. Na prvním stanovišti se holkám sice moc nevedlo, ale dohnaly to jinde, např. na 2. kontrole, kterou zvládly bez chyby. U třetího stanoviště jim chválili taktiku, kterou mladší holky dostávaly Anežku na lano. Utvořily totiž něco jako „pyramidu“. Dvě si klekly na zem, Anežka se na ně postavila a vyšvihla se nahoru. Dále se dostaly do našeho začarovaného území. A musím uznat, že byly všímavější než družstvo A, neboť neběžely pořád po cestě, ale správně odbočily podle fáborků. U uzlů se jim dařilo, přestože zde získaly 6 trestných bodů. Topografii, azimut a zdravovědu uměly na jedničku, a tak doběhly bez dalších trestných bodů. Všechny byly moc šťastné, že závod zdárně dokončily. Poté už byl nejvyšší čas na oběd. Došli jsme si do auta pro ešusy a vydali se do jídelny. K obědu nám dali guláš s chlebem a navíc ještě tatranku. Moc jsme si pochutnali. Odpoledne, protože do konce závodu zbývalo ještě dost času, jsme si udělali procházku po okolí. Neboť nám při tom už zase nějak vyhládlo, dostali jsme do dvojice klobásu s chlebem. Pak už se jen čekalo, jak to všechno dopadne. Tentokrát nebylo žádné vyhlášení, ale jen předběžné výsledky. Ty se ještě překontrolují a mohou se změnit. Podle umístění však získáme body do jarního kola hry Plamen. Po zjištění našeho umístění jsme byli moc a moc šťastní a velice se radovali. „Áčkové“ družstvo skončilo 9. a „béčkové“ družstvo 18., celkem ze 38 družstev, což považujeme za velký úspěch.Myslím, že jsme potěšili Pavla i Jirku, o čemž svědčí to, že nám cestou domů koupili za odměnu v Jilemnici velkou točenou zmrzlinu. Byla vynikající a my jsme se těšili po dlouhém dni domů. A ještě nesmím zapomenout dodat, že od branného závodu máme všichni průkazky MH. To znamená, že jsme členy SH ČMS.