Soustředění se konalo 26.7. - 29.7. 2021. Sešli jsme se u hasičárny ve Studenci v 7:00, nechali tam zavazadla a Péťa s Pepikem nás odvezli do Staré Paky na vlak. Odjeli jsme v 7:35 směr Liberec. Tam byla veliká pauza na oběd. Prošli jsme obchodní domy, kde jsme se pořád hledali. Nakonec byl sraz v Glóbusu. Najedli jsme se a letěli na vlak. Vystoupili jsme v Hrádku nad Nisou a autobusem dorazili na Kristýnu. Bylo opravdu veliké teplo. Pepa nám přivezl věci, tak jsme našli krásné místečko mezi břízkami a postavili stany. Hned nato, hurá do vody. Pořádný kus od břehu bylo připevněno plovoucí molo. Tam naše skupina doplavala a kdybychom je s Lídou občas nevolaly na nějaké ty společné činnosti, možná by tam strávili celý pobyt. My jsme je ale zavolaly, takže z vody nakonec vylezli a šli jsme se ještě večer projít na "Haťové chodníčky" a Trojmezí. Když nám vyhládlo, dali jsme si večeři v místní restauraci. Byl to krásný, teplý večer.

Ráno jsme vstávali kolem 7:30. Čekalo nás dobrodružství na řece Nise. Posnídali jsme a vydali se k půjčovně. V 10:00 nám byly vydány lodičky, pádla, vesty a barely. Na vodu jsme je donesli jako nic a už to frčelo. Byla to nádhera. Skoro jsme nemuseli pádlovat. Bylo hodně vody, takže nás nesla celkem prudkým proudem kupředu. Už tuším, proč Lídě a mě pán radil, abychom přes jez lodičku přenesly. Pokud se na to necítíme. (Jen mi není jasné, proč to poradil nám a ne dětem...) Ale, nepodařilo se. Proud nás nesl tak krásně, že bylo škoda zastavovat, ... nebo to nešlo? Každopádně jsme to sjeli všichni bez nehod. Jen kluci se jednou pěkně vykoupali. Ale to proto, že jeli neukázněně a vymýšleli cestou spoustu hloupostí. Několikrát jsme se spojili a zatarasili celou řeku. Pak jsme se snažili udělat pauzu na svačinu. Odneslo to hodně větviček podél řeky. Všechny se utrhly aniž by se podařilo zastavit. Jedna pauza se přece jen povedla ... nakonec všem. Po břehu jsme doběhli k sobě a svačiny jsme snědli. Když bylo vidět komíny veliké elektrárny, podle instrukcí jsem volala, aby nám přivezli koloběžky a odvezli lodičky. To byl ale nadlidský úkol. Vůbec se mi nedařilo. Točili jsme se s Lídou na vodě jako na kolotoči a vymetly všechno křáčí na krajích. Povedlo se - nakonec se dovolala Barča. Přistát se podařilo všem a vyzvedli jsme si koloběžky. Jely nádherně. Moc nás to bavilo, ale jen chvíli. Pak už bolely nohy. Ještě, že byly děti tak hodné a občas na nás čekaly. V Hirschfelde a Žitavě jsme se pokoušeli občerstvit, ale nějak se nám nedařilo najít restauraci s personálem ochotným s námi komunikovat. Takže jsme dojeli až na Kristýnu do skvělé restaurace a posilnili se po náročném dni. Vrátili  jsme koloběžky a těšili se do stanu. Děti se stejně šly ještě koupat, ale my vedoucí už jsme volili odpočinek.

Ve středu ráno jsme se po snídani vydali na celodenní pěší výlet. Celkem spočítáno jsme ušli asi 24 km a pěkně se nám to časově natáhlo hlavně díky zkratkám, které nám nabídly mapy.cz. Asi 2 km v lese mě děti dokonce nevěřily, že pod tím ostružiním cesta je. Ale podle mapy to bylo správně. Z kempu jsme šli  směrem na Vraní skály. Chytily nás menší přeháňky, ale naštěstí pršelo vždy, když jsme byli schovaní. Buď v lese, nebo potom v malé hospůdce, kterou kvůli nám pán otevřel po 14. hodině a ještě našel dva druhy jídla od oběda.
Dalším cílem byl hrad Grabštejn. Po náročné cestě plné přeháněk - ani vlastně nevím, jestli jsme se na něj těšili, ale podle plánu byl prostě v cestě. Prohlídka nás zaujala. Byli jsme poslední výprava a slečna - zřejmě velice zapálená historička- nás pustila i do míst, kam prohlídky nesmějí a ukázala přestavby a vykopávky. Krčma v podhradí už měla také před zavíračkou, ale obsloužili nás milé dámy. Tak jsme, jako vedoucí nafasovali ještě doporučené  vínečko na cestu. Do kempu nám nevydrželo. Ale děti cestu našly. Jsou skvělé. Večer kluci rozdělali oheň a nařezali opejkáčky. My jsme za odměnu sehnali buřtíky. Když se to dalo dohromady, byla z toho bezva večeře. Po ní hráli balónkovou hru. Vodní balónky byly zbraně a byl to pěkný mazec. Body dostali opravdu ti nejstatečnější ... a nejmokřejší.Tuto noc přichystali kluci pro ostatní noční hru. Počkali jsme na tmu a pak šli po dvojicích stopovanou po svíčkách. Byl to krásný pohled. Všude tma a ticho, jen voda šplouchala v řece a na břehu svítila cesta světýlek. Byla plná úkolů, které jsme museli všichni splnit. Místo strašidel tam bylo plno slimáků a na konci strašidelný výstřel. Ale odměna byla sladká. Vraceli jsme se společně. Velikým zážitkem bylo sbírání svíček. Seberte si 50 rozehřátých čajových svíček, které vydrží tekuté ještě čtvrt hodiny po sfouknutí...
Ráno po snídani začalo balení stanů a věcí. Kupodivu to byl docela fofr. Děti jsou prostě už tak šikovné, že nás vůbec nepotřebují. Pepa přijel pro věci a šli jsme společně do restaurace na oběd. To byla dobrota. Do Hrádku jsme se tentokrát vydali pěšky. Času bylo dost a cestu už jsme znali dobře. Vlak přijel včas a s malou přesedačkou v Liberci jsme dorazili do Staré Paky, kde na nás čekal Martin a Pepik s odvozem do Studence. Byli jsme příjemně unavení a plni krásných, společných zážitků. Moc všem děkuji za jejich čes. Pro mě byl strávený s milými přáteli, kteří mě vytvořili nádherné vzpomínky.
Zúčastnili se:
Zuzka Tomášová, Vaneska Mencová, Jolanka Kolářová, Táňa Hamáčková, Zuzka Vanclová, Radim Link, Filip Matuška, Josef Vancl a za vedoucí Barča Vanclová Lída Grofová a já

S odvozem nám pomáhali: Pepik Vancl, Péťa Hák a Martin Grof. Všem moc děkujeme.

Napsala Verča Vánclová.