V sobotu v 19 h jsme se sešli u hasičárny a připravili si věci s sebou na noční soutěž. Té se nakonec od nás účastnilo pouze jedno družstvo mužů. Po příjezdu do Nedaříže jsme se přihlásili, vyplnili startovní listinu a čekali jsme na zahájení. Kolem 21 h pořadatelé oznámili, jaká startovní čísla nám elektronická časomíra vylosovala. Také jsme se dozvěděli, že nejprve půjdou soutěžit ženy, po nich muži s mašinami bez úprav a nakonec družstva s upravenými mašinami.     Ženy zvládly závod odběhnout velice rychle a ve 22 h už stálo na startovní čáře první družstvo mužů. Naši kluci dostali přiděleno startovní číslo 11 a soutěžili v této sestavě: Milan Fejfar, Věrek Dědeček, Jirka Sucharda, Cyril Štefan, Luboš Link, Marcel Nosek a Vilda Hák. Řidičem, neboli „obětí družstva" - jak to nazývali pořadatelé, byl Cyril Štefan, který si tak za celý večer nemohl dát s ostatními ani jedno pivo nebo jiné „dobré" pití, kterým pak kluci oslavovali svůj dobrý výsledek. Opravdu se jim závod podařil, neudělali žádnou chybu a terče měli nastříkané za 37 a 38 s. A to mohli mít čas ještě lepší, protože jim mašina nasála až na druhý pokus.      Na to, že se soutěžilo jen s jednou základnou, šlo vše velmi rychle. Pomohlo tomu i odpočítávání času při přípravě, většině družstev na to stačilo kolem 3 minut. Byli jsme také rádi, že nám vydrželo pěkné počasí a byla jasná noc. Mělo to jen jednu nevýhodu - byla velká zima, jen kolem 4°C. Oblékli jsme si proto na sebe ještě náhradní oblečení z avie, a pak nám už bylo docela příjemně. Zahřály nás i dobré párky, klobásy a bramboráky, které tu měli.     Večer nám při tom všem povídání, vyprávění a sledování soutěžních družstev rychle uběhl. Kolem 01:30 se na start postavilo poslední družstvo a ve 02 h už jsme se seřadili na slavnostním nástupu. Naši kluci skončili na pěkném 9. místě, vyhráli láhev bílého vína a diplom. S výsledkem byli všichni moc spokojení, vždyť v této sestavě soutěžili poprvé a zvládli to i bez tréninku. V hasičárně jsme zpátky uklidili všechny věci, převlékli se, pověsili hadice na sušák a mohli jsme jít domů. Cyril byl ještě tak hodný, že odvezl kluky na Špici, do Rovnáčova a do Zálesní Lhoty, aby nemuseli jít v noci tak daleko pěšky.