Dnes jsme se sešli u hasičské zbrojnice kolem 11.30 h. Do auta jsme naložili všechny potřebné věci a po oblečení do stejnokroje – svítivě žlutá trička, světle modré maskáčové mundúry s kšiltovkou – jsme mohli vyrazit vstříc nové soutěži. Na ni jsme odjížděli v těchto dvou družstvech: ženy: Lucka Háková, Jana Horáčková, Káťa Vanclová, Nikola Pavlíčková, Zdeňka Grofová, Anča Hylmarová, Maruška Hylmarová muži: Ondra Beneš, Libor Plecháč, Petr Bartoň, Pavel Hylmar, Jindra Slavík, Standa Horáček, Mikuláš Krupička. řidiči: Pepa Vancl a Láďa Hamáček Kolem 12.30 h jsme zavřeli vrata od hasičské zbrojnice a řidiči zamířili směrem k Levínské Olešnici. Asi o hodinu později jsme již stáli v pozoru na slavnostním nástupu. S úsměvem na tváři jsme se rozhlédli a zjistili, že družstev na tuto soutěž přijelo opravdu hodně. Po nástupu každé družstvo zamířilo ke splnění dvou útoků. První se prováděl s překážkami a zakopanou kádí, druhý zcela normálně, jak jsme byli zvyklí ze cvičení za studeneckou hasičárnou. Oba výsledné časy se psaly na tabuli a po skončení závodu se sečetly. Mezi našimi útoky jsme měli spoustu času, a tak jsme si za 50 Kč, které jsme dostali na útratu, kupovali nanuky, sušenky, pivo… a přitom jsme sledovali snažení ostatních družstev. Nesmíme ani zapomenout na našeho řidiče Pepu Vancla, který dostal zodpovědný úkol – naplňovat kádě vodou. Voda šla do kádí přes naši cisternu. Pepovi tento úkol nedělal žádné problémy, ale i tak na něho lidé občas nespravedlivě nadávali, že kádě přeplnil a soutěžící se kloužou v blátě. Lidé si ale neuvědomovali, že když se postaví Pepovi do výhledu od cisterny ke kádím, že na kádě nevidí, a tak velmi těžko dokáže odhadnout, kdy jsou plné. Po sečtení časů z obou útoků jsme se velice radovali. Studenečtí „muži“ skončili na krásném třetím místě. Domů si odváželi pohár, diplom a další drobné ceny. My jako „ženy“ jsme měly čas (i umístění) jen o něco málo horší, a tak jsme za odměnu dostaly láhev likéru, sirky, pohledy a diplom. Ani nám moc nevadilo, že jsme nevyhrály pohár, neboť ten nezahřeje tak jako láhev likéru, na kterou jsme se už těšily. Po krásném odpoledni v Levínské Olešnici jsme se vrátili zpět do Studence. Ještě chvíli jsme v hasičárně oslavovali a pak jsme se rozešli domů.