V sobotu kolem půl osmé jsme se sešli u hasičárny. Chvíli trvalo, než jsme si naložili potřebný materiál na dnešní soutěž, a tak jsme vyjeli až po osmé hodině. Velmi jsme pospíchali, abychom nepřijeli na soutěž pozdě, neboť měla začínat v 8.30. Ale brzy po příjezdu do Semil nám bylo oznámeno, že se začíná až od 9 hodin. A tohle bylo naše družstvo: Martin Kupec, Martin Hylmar, Štěpán Kuřík, Zdenča Grofová, Anička Háková, Pepa Hák, Vojta Tauchman, Vojta Hák, Zdenda Hanzlík, Tomáš Vancl. vedoucí: Pavel Hylmar  řidič: Pepa Vancl Nastalo slavnostní zahájení, kdy nastoupila všechna družstva do řady. Celkem bylo 31 družstev (starší 21 družstev a mladší 10 družstev). Při nástupu jsme získali základní informace o tom, jak to dnes bude probíhat. Každé družstvo si potom vylosovalo své startovní číslo, které určovalo pořadí soutěžících. Naše startovní číslo bylo 12. První začala překážková štafeta 4×60 m. Než se dostal závod k číslu 12, snědli jsme na posilněnou párek v rohlíku a zapili ho limonádou. Postupně jsme se přesouvali na start a přitom jsme sledovali závody ostatních soutěžících. Když rozhodčí do mikrofonu řekl, aby se připravilo družstvo Studenec, byli jsme celkem v pohodě a závod se nám vydařil. Dále jsme se zúčastnili štafety dvojic, která pro nás proběhla dobře. Podle programu, který jsme slyšeli na zahájení, následoval hromadný přesun našeho družstva do semilské školní jídelny na oběd. Ten ale nebyl vůbec hasičský (guláš), byla polévka a vepřo, knedlo, zelo. Bylo to moc dobré a už nás přepadala myšlenka na návrat domů. Odpolední náplň byla ale ještě velmi dlouhá. Čekal nás útok CTIF, požární útok a štafeta CTIF. První nás čekal útok CTIF. Velmi, ale velmi dlouho nám trvalo, než jsme stanuli na startovní čáře, neboť organizátoři se nemohli dohodnout, zda se bude závodit podle startovních čísel nebo ne. A musím říci, že toto dlouhé čekání se odrazilo i v našem výsledku. I když je pravda, že tento útok jsme trénovali jen podle knížky, a jen jednou jsme se byli podívat v Jilemnici, jak vůbec ty překážky vypadají. Při soutěži jsme také často zapomínali na jedno základní pravidlo, a to NEMLUVIT. No a dokážete si to představit. My a nemluvit! Při útoku padlo nejedno slovíčko, ale to jen ze zápalu hry, kdy jsme chtěli povzbudit ostatní členy družstva. Nakonec jsme ale útok CTIF zdárně dokončili. Asi kolem 15 h se rozjela hasičská auta na hřiště, aby si všechna družstva mohla připravit savice, hadice…, ale hlavně funkční stroje na požární útok. Ten se nám povedl za rekordní čas. Pan vedoucí po skončení dodal, že by byl útok ještě alespoň o 5 s rychlejší, kdybychom měli mašinu v lepším stavu. Ale i tak to byl vynikající výsledek. Čas šel neúprosně dál. Jídlo a pití ubývalo, párky docházely. A my jsme měli před sebou ještě jeden úkol – štafetu CTIF. Zde nás málem diskvalifikovali, neboť jsme dlouho nebyli připravení. Vojta neměl bundu s dlouhým rukávem, a tak mu pro ni Pavel běžel do auta. V té rychlosti z auta něco vzal a odnesl mu to. Když to ale Vojta chtěl dát na ruce, zjistil, že to není bunda, ale že to jsou šusťákové kalhoty Pavla-vedoucího. Ten se tak musel vrátit znovu do auta a zkusit to napodruhé. Ano, povedlo se. Vojta i ostatní tak byli připravení v plné zbroji k závodu. Nakonec tedy všechno dopadlo dobře i za slušný čas. Již se malinko stmívalo, když jsme po vyhlášení výsledků usedali do hasičského auta a jeli domů. Cesta nám rychle utekla, neboť jsme si s sebou vzali zpěvníky a rádio a zpívali jsme celou cestu až domů. Kolem 20 h jsme se octli ve Studenci. Při pohledu na hodinky jsme zjistili, že za 5 minut začíná v TV Nova zábavný pořad IQ test, kterého jsme se chtěli všichni zúčastnit. A tak jste měli vidět, jak rychle bylo vše z auta uklizeno na svém místě v hasičárně. IQ test jsme stihli a je důležité také připomenout, že v hasičské soutěži jsme skončili na 13. místě.