V sobotu ráno jsme odjeli hasičským autem do Jilemnice k požární zbrojnici. Zde jsme před zahájením závodu obdrželi mapu se zakreslenými kontrolami a informace, kdy se bude podávat oběd a kdy se máme vrátit zpět. Tento závod totiž nebyl zaměřen na čas, ale na správnost zadaných úkolů. Konec závodu byl stanoven na 14. hodinu. Před hasičskou zbrojnicí se sešlo 17 družstev a všichni jsme s netrpělivostí čekali na hromadný start, který byl v devět hodin dopoledne. Naše družstvo bylo složeno z těchto členů: Tomáš Vancl, Vojta Tauchman, Martin Hylmar, Zdeňka Grofová, Vojta Hák a Pepa Hák. náhradníci: Anička Háková, Štěpán Kuřík vedoucí: Pavel Hylmar, jako dozor s námi jela i Mirka Hanzlíková Když už ručička na hodinkách ukázala 9 hodin, zamířili jsme k první kontrole K1, která se nacházela u nemocnice. Zde jsme plnili náš první společný úkol, a to hod granátem. Každý házel z 10 metrů třemi granáty do obdélníku 3×1 metr. Po úspěšných hodech se náš pan vedoucí musel zeptat pořadatelů, kde je kontrola K7, neboť tu jsme na mapě nenašli. Po zakreslení K7 byla naše mapa již kompletní a šli jsme dál. Nohy nás tentokrát zanesly do zámeckého parku ke K5, která testovala naše znalosti „čím co hasit“. Každý člen naší početné skupiny si vylosoval obrázek určitého prostřední (př. počítače, dřevo, elektronika…) a měl k němu co nejpřesněji určit vhodné i nevhodné hasební prostředky. Pořadatelům se ale vůbec nelíbila odpověď, že nevhodným prostředkem k hašení je lopata, protože to říkal úplně každý z nás, a tak jsme museli vymýšlet i jiné nevhodné hasební prostředky. Nakonec nám ale naše odpovědi uznali a my se vydali na prohlídku jilemnického zámku. K3 byla kontrola na Kozinci. Naším úkolem zde bylo uvázat vylosované uzle. Naštěstí nám byly pojmy jako „dračí smyčka“, „lodní uzel“ nebo „plochá spojka“ dobře známé, a tak netrvalo dlouho a vydali jsme se k další kontrole, K6, která se nám stala osudnou a kde jsme, ač hasiči, docela pohořeli. Ne, že bychom snad zdravovědu neuměli, ale prostě se nám to nějak nepovedlo. K nastávající kontrole jsme se vydali skrz město na Hraběnku. Zde na nás čekal náš známý studenecký hasič (a pan učitel) Jáchym Klinger, který kontroloval správnost určení azimutu. Jak se však ten azimut určuje, jsme pořádně nevěděli, ale stálo při nás štěstí a díky Pepu Hákovi a panu Klingerovi jsme to zvládli. Nyní nás čekala velmi příjemná zastávka u zbrojnice, a to oběd. Byl guláš s chlebem a k tomu limonáda. Než jsme tam ale došli, potkali jsme po cestě dětské hřiště. Naši vedoucí nám dovolili si tu chvíli hrát. Byly zde různé houpačky, prolézačky, přelézačky atd. Velmi se nám tu líbilo, a proto jsme dostali od vedoucích slib, že když rychle splníme ostatní úkoly a zbyde ještě do 14 h čas, půjdeme sem ještě. Posilněni dobrým obědem jsme se vypravili hned přes cestu na sportovní hřiště ke kontrole K8 – útok s vodou. Vedoucí nás před začátkem rozdělil na 2 trojice. Úkol zněl jasně: provést zásah se džberovkou na terče v co nejkratším čase. Výsledek byl velice dobrý. Mapa dále směřovala ke koupališti, kde se nacházela K4. Určovali jsme zde grafické značky a přiřazovali je k hasičskému náčiní. Až na jednu malou chybičku se nikdo nespletl, a tak jsme byli s výsledkem spokojeni. Dalším, a to posledním bodem, byla Javorka s kontrolou K2. Každý si zde vylosoval 2 topografické značky, které jsme měli poznat a správně pojmenovat. Znalost topografických značek máme v malíku, a tak se nám na papírku objevilo 0 trestných bodů. Po ukončení jsme se všichni s netrpělivostí podívali na hodinky, kolik nám zbývá ještě času na dětské hřiště. A protože času bylo hodně, navštívili jsme jilemnický autobazar (Pavel – náš pan vedoucí – totiž sháněl motorku). Po shlédnutí autobazaru nás už nic nezadrželo a šli jsme na slibované dětské hřiště, kde jsme se dobře bavili. I když neradi, ale museli jsme se vrátit kolem 14 h k hasičské zbrojnici na ukončení závodu. Pavel tady odevzdal naše výsledky a pak jsme jen očekávali, jak to všechno dopadne. A dopadlo to přímo skvěle. Skončili jsme na 7. místě a za odměnu jsme dostali diplom a skleněnou sošku hasiče. Ta radost z překrásného výsledku se nedá ani popsat, takové dobré umístění jsme nečekali. Po vyhlášení výsledků na nás již za plotem zbrojnice čekalo naše hasičské auto s řidičem Pepou Vanclem (který měl z našeho výsledku také radost) a v pořádku nás dovezl až domů. Náš společný den tím ale ještě nekončil. Večer nás čekalo opékaní vuřtů a při té příležitosti jsme si zahráli všichni společně fotbal. Moc se nám to všechno líbilo, a tak se už nemůžeme dočkat další hasičské soutěže.