Hasičský tábor se konal ve dnech 6. – 10. srpna 2012. A co jsme s dětmi dělali? Nástup byl každý den v 8.00 hod. ráno. V 10.00 dopolední svačina, ve 12.00 byl ve škole oběd a v 15.00 svačina odpolední. Večeře a snídaně byly pouze jednou. Když jsme přespávali v hasičárně. V pondělí byl vyhlášen den s názvem POLICIE. Děti si zopakovaly, co už o policii vědí, k čemu nám slouží a jak se zachovat, když potřebujeme její pomoc. Vyrobili jsme si dopravní značky , zahráli si hru na jejich poznávání a vydali se"po stopách pachatele". Všichni jsme si udělali občanský průkaz, do kterého se zapisují prohřešky a pochvaly. Bylo veliké teplo, tak jsme se osvěžili rozprašovačem a opalovali se. Totiž, spíš holčičky. Kluci neměli na opalování čas - to víte. Policajti. Dětem se tento den moc líbil. V úterý jsme začali rozcvičkou na parkovišti. Děti jsme rozdělili na mladší a starší. Po návratu jsme v klubovně vyráběli mobilní telefon a učili se volat o pomoc. Dnešní den měl název HASIČI. Povídali jsme si o jejich činnosti a o nebezpečí požáru. Naše děti už jsou však v tomto ohledu celkem vzdělané, takže velice živě spolupracovaly. Přečetli jsme si pohádku o Hasíkovi a pak se vrhli na barvení triček. Každý dostal svoje tričko a foukacími fixy jsme na něj stříkali nápis "Hasičský tábor 2012". Na druhou stranu si mohl každý vyfoukat šablonu, jakou chce. Po obědě jsme šli do lesa hrát hru a trochu se proběhnout. Pak už na nás čekala hasičská auta a prohlídka s přednáškou. Pepik Vancl se snažil dětem něco říct, ale naši hasiči předvedli, že všechno perfektně zvládají. Ať se otevřelo cokoliv, přesně věděli, jak se co jmenuje i k čemu to slouží. Mám z nich opravdu radost. Pak nastalo stříkání z hadic, tam se vystřídali všichni. Vrcholem bylo předvedení stříkání z děla. Po tomto představení byly všechny děti mokré, tak jsme šli honem vyhlásit ceny za tento den, aby si je mohli rodiče vyzvednout. Na závěr dne Pepik nadšené děti ještě avií povozil kolem školy. Dnes 15 dětí neodešlo domů, protože nás čekalo spaní v hasičárně. Šli jsme si ještě poblbnout na hřiště. Děti chtěly hrát rugby. Moc jsem nevěděla, o co jde, ale všechny to moc bavilo. Byla to taková veliká hromada dětí a vespodu jedno dítě, co leželo na míči. Asi tomu moc nerozumím, ale nasmáli jsme se ohromně. K večeři byla polévka s chlebem. Všichni měli pořádný hlad, protože nikdo neříkal, že to nejí. V klubovně jsme hráli různé hry a děti si připravovaly noční hru. Holky pro kluky a naopak. Spát se šlo asi ve 21.30. V 1.00 hodinu v noci jim mobilová siréna ohlásila poplach a začala noční hra. No, nakonec našli poklad všichni, ale sotva koukali. Ráno ani nebyl budíček. Krásně jsme se postupně probudili a v 8.00 jsme už snídali a čekali na ostatní. Ve středu nesl den název ZÁCHRANKA. Po rozcvičce a pár hrách jsme šli k sokolovně na parkoviště a tam nás čekal Marek Vancl se sanitou. I on se snažil dětem něco říct, ale silnější opět bylo, na všechno si sáhnout a vše vyzkoušet. Kluci se vozili v jezdícím křesle, holčičky vyzkoušely ležení na polohovacím lehátku. Nic jim neuniklo. Po chvíli přijela ještě sanita výjezdová i s doktorem. Tam děti pokřikovaly do rozhlasu a zkoušely si sedět za volantem. Dostali jsme spoustu obvazů, tak se děti různě ovazovaly. Bylo celkem legrační, když se potom na obědě ve škole lidi ptali: "Copak se jim stalo? Že jsou celí bolaví." Odpoledne bylo krásně, tak jsme venku dodělávali trička, hráli různé hry a pochutnali si na zmrzlině u pana Havla. Byl to náročný, ale moc pěkný den. Ve čtvrtek jsme se hned po příchodu sbalili a vyrazili autama na nádraží do Martinic. Těšili jsme se na VÝLET VLÁČKEM. Jirka Vancl a maminky nám zamávali a vláček odfrčel směr Jablonec nad Jizerou. Tam jsme došli na dětské hřiště, kde se dětem moc líbilo. Měli jsme ale v plánu ještě další věci a času bylo málo, tak jsme zaveleli na ústup a přesunuli jsme se k řece. Cákali jsme nohy a někteří otužilci tam vlezli i celí. Voda byla ale opravdu hodně ledová. Děti stavěly hráze a pouštěly lodičky z papíru. Pak už se na nás těšila cukrárna s výbornou zmrzlinou. K vláčku jsme dorazili včas. Ještě jsme chvilku čekali, než se rozjede. Cesta se nám moc líbila. Obzvlášť dlouhatánský tunel, který jsme z protekce projížděli snad 10 minut v kuse - prý se rozmýšleli, jestli nemají i kousek couvnout. Dojeli jsme v pořádku a chystali se na cestu z Martinic domů. Po příjezdu byla pěkná přeprška. Tu jsme ale přečkali ještě na nádraží. Jirka nám odvezl batohy a nabídl i pohodlnou cestu zpět, ale my byli rozhodnutí, že to dojdem. Nejsme přece žádné bábovky a nějaké přeháňky se neleknem. Vyrazili jsme za sucha, po krásné silnici a byli připravení jít po modré turistické značce. Pak ale někdo prohlásil - nebudu jmenovat-, že na kole se dá přejet do Studence po téhle polní cestičce. No, vypadala pěkně....Přece se neztratíme v Martinicích...., tak jsme se vydali vstříc dobrodružství. Ano, správně odhadujete. Cesta končila v poli. Do třešňovky to byl kousek, přece se nebudem vracet. Tak jsme dali dětem možnost volby. Někdo šel mezi kravičkami krátkou trávou, někdo volil radši mokrou travičku po kolena. Každopádně všichni jsme prošli. Už nás čekalo jen obilné strniště s močálem, přeskakování příkopu a pak krásná cesta suchou nohou domů. Totiž, suchou nohou došli pouze ti, kteří se na poloviční cestě zuli a šli raději naboso, než v rozmočených botkách. Myslím, že na tento výlet jen tak nezapomenem. Je vidět, že za dobrodružstvím se nemusí chodit daleko. Děti byly uťapané a hodné.Ani jsme nezmokli. To ale myslím ani nikdo neocenil. Vpátek byl vyhlášen SPORTOVNÍ DEN. V televizi probíhala letní olympiáda, tak to Pavlu motivovalo k soutěžím pětiboje. Věnovali jsme tomu celé dopoledne, děti byly nadšené hlavně ze střílení a házení míčků. Ale i v běhu bylo vidět, že jedou naplno. Při vyhlašování dostaly medaile, diplomy a sladkosti. Uteklo to jako nic. Po obědě jsme se šli schovat chvíli do lesa. Všichni stavěli domečky. Někdo na zemi, někdo na stromech....., až jsme je museli trochu uzemnit. Bylo vidět, že je pátek. Děti od pondělka pěkně ožily. To se nám ale velice hodilo. Udělaly si skvělé party a nacvičily své vlastní divadlo. Vůbec jsme jim do toho nemuseli zasahovat. Jen oheň jsme se snažili mít trochu pod kontrolou. A o čem hráli? To je přece jasné. Policie, záchranka a hasiči. V 17.00 hod. se sešli rodiče na táborák  a tato tři divadla se těšila jejich pozornosti. Dj Vanis roztočil svoje dětské DISCO a Tomášek, jako hlavní řečník, udělal úvod a závěr. My jsme se z toho krásně vyvlíkli. Co k tomu dodat. Máme moc hodné a naprosto samostatné děti. Proto tímto děkuji rodičům, že nám tyto svoje úžasné ratolesti svěřili, a že jsme s nimi mohli prožít tenhle nádherný týden. Poděkování píšu i jménem ostatních vedoucích, kterými jsou: Lída Grofová, Lucinka Grofová, Péťa Hák, Pavla Vanclová a já (Verča Vanclová) Svačinky nám připravovali:Pepik a Jirka Vanclovi Ráda bych touto cestou poděkovala: Monče Mečířové za sponzorký dar - (spousta cen pro děti) Paní Šabatové za zmrzlinku pro celý tábor zadarmo Evě Linkové za pomoc při spaní v hasičárně a různé běhání kolem organizace a panu průvodčímu ve vlaku - on ví, za co (Spoustu dalších foteček i s textem dám dětem na cd a dodám běhěm školního roku.) Napsala Veronika Vanclová