V sobotu 25. srpna 2012 byli členové našeho sboru pozváni do Hořína k výročí 10 let od povodní v roce 2002.Jelo nás celkem 8. Řidič Pepik Vancl, Kája Grofová, Marek Vancl, Vilda Hák, Eva a Luboš Linkovi, Pepik Hamáček a Verča Vanclová. V tomto složení jsme se sešli v 11.00 hodin u hasičárny ve Studenci, nasedli do transporteru a vyrazili směr Hořín. Ještě před zahájením jsme si popovídali s místním starostou obce. Seděli jsme, pochutnávali si na párcích v rohlíku a poslouchali jeho dobrodružné vyprávění o povodních. Bylo to smutné, ale zároveň velice zajímavé. Pak nás zavedl do velikého stanu, kde měli připraveno plátno a promítali video z povodní. Projížděli na loďce mezi zatopenými domy. Byl z toho cítit zvláštní pocit bezmoci. Vesnice vypadala úplně jinak, než dnes. Najednou do toho začala hrát hlasitá hudba a v mikrofonu bylo slyšet zahájení slavnosti. V myšlenkách jsme se vrátili do dnešní doby. Vylezli jsme ze stanu a šli poslouchat. Potom jsme znovu vyhledali starostu a předali mu dárek - knihu o Studenci. Řekli jsme mu, že se chceme jet podívat po okolí a požádali ho, aby jel s námi. Projížděli jsme krajinou a on, i ti z nás, co zasahovali v roce 2002, nám o tom vyprávěli. Dozvěděli jsme se, kde stály domy, které vzala voda, jak zachraňovali dobytek, jak se stavěla protipovodňová zeď a ještě spoustu jiných příběhů a postřehů. Pak jsme se vrátili zpátky, shlédli vystoupení boxerů a Eva s Verčou se dokonce proletěly vrtulníkem. K jídlu byla výborná pečená kýta. Po jídle jsme šli ještě na pěší obchůzku. Došli jsme až k plaveblím komorám. Bylo tam krásně. Slunce pražilo a bylo veliké vedro. Přečetli jsme si informační tabule na protipovodňové zdi a vyslechli si příběh jednoho vesničana, který měl na dvoře snad dvacet psíků. Po návratu už začínala hrát místní kapela. Hráli pěkně. Chvíli jsme ještě sledovali, jak se někteří nadšenci zavěšení na jeřábu pokoušejí narovnat co nejvíce beden po víně pod sebe, až spadnou z obrovského komínu, a zůstanou zavěšeni na háku jeřábu. Jiní šplhali v postroji po lanech mezi stromy. Byla to zajímavá podívaná. Po setmění se začalo tancovat. V dálce se blýskalo, ale zábava ještě dlouho pokračovala. Když bouřka dorazila blíž a začalo pršet, nasedli jsme do auta a v pořádku dorazili domů. Bylo asi 00.30 hod. Napsala Veronika Vanclová