Na podzimní kolo hry Plamen, kde děti běží branný závod, jsme nejeli záměrně. Začínali jsme s prvními znalostmi a topografické značky, lezení po laně, ani chození s buzolou našim nejmenším ještě nic neříkalo. Ale celou zimu jsme trénovali teoreticky a na jaře i párkrát prakticky na druhé - jarní kolo, které pro nás znamenalo především požární útok – což děti samozřejmě také nejvíce bavilo, protože se vyřádily s vodou. Dále štafetu dvojic, u které je nejtěžším úkolem smotat hadice na rychlost, štafeta CTIF, kde jsou různé překážky, které děti musejí překonat rovněž na rychlost a štafetový běh 4 x 60 metrů. Ten je velice podobný předešlé disciplíně. Tohoto jarního kola jsme se nejdříve chtěli zúčastnit jen jako přihlížející, ale protože nám děti dokázaly, že jsou schopné se naučit za tak krátkou dobu všechny disciplíny, usoudili jsme, že to zkusíme. Tak jsme se v sobotu 30. května 2009 ráno sešli už v 07.30 hodin u hasičárny, nalodili se i se sedačkami do vozidla VW Transporter a dvou osobních aut a vyrazili do Poniklé. Bylo ošklivo a pršelo, ale nás to neodradilo. Děti bojovaly v Poniklé na fotbalovém hřišti v zimních gumových botách na smekavé bahnité trávě jako diví. Ještě ke všemu nám onemocněla Valinka a Petruška, takže jsme teoreticky vysvětlovali pravidla našim nejmenším – Kačence a Josífkovi, kteří to prakticky běželi poprvé až naostro. Musíme všechny moc pochválit, byli stateční. Promokli s námi: Ondra a Kačenka, Eliška, Bára a Josífek, Renatka, Adámek, Matýsek a Lukášek s Ráďou. Zvláštní poděkování musíme udělit také Jirkovi, kterého napadlo vzít s sebou stan a stolek s lavičkami, protože to se opravdu hodilo, hlavně v tomhle počasí. Podpořit nás přijeli Linkovi a Kolářovi, kteří nám také pomáhali s odvozem dětí. Výsledky našeho družstva uvádět nebudu. Počítali jsme s tím, že nebudou valné. Jednak jsme se jeli hlavně zúčastnit a byli jsme úplně nejmenší družstvo (věkově), takže jsme vlastně od začátku věděli, že letos ještě žádné zvláštní výsledky nepodáme. Ale hlavně jsme nebyli na podzimní soutěži, která je první částí této hry, takže nám polovina disciplín vlastně chybí. I proto jsme se rozhodli po dokončení všech disciplín děti dál netrápit. Vyrazili jsme na oběd – dostali vynikající guláš, potom si děti vyzkoušeli překážky, které ve Studenci nemáme a chlapi sbalili naše stanoviště a jelo se domů. Kdyby bylo pěkně, nebo alespoň tepleji, možná by jsme na výsledky počkali, ale snad nám diplom dovezou do Jilemnice. Závěrem musím říct, že jsme byli několikrát pochváleni, že cvičíme už takhle malé děti, a že jsou moc šikovné. No a za děti snad jen jejich skromné přání....................PŘÍŠTĚ TO VYHRAJEME !...........

Veronika Vanclová a Miroslava Vanclová