Většina družstev své tréninky a schůzky po poslední soutěži ukončí a znovu scházet se začínají až na jaře. To ale naštěstí není náš případ, a tak naše schůzky vesele pokračují i nadále.  V klubovně nejčastěji hrajeme různé hry. Hodně legrace jsme si užili např. u této: Házelo se kostkou. Komu padla šestka, snažil se na sebe co nejrychleji obléct kabát, čepici, rukavice, uvázat si šálu a doběhnout přes celou místnost ke stolu. Na něm byla v hrnci čokoláda. Dotyčný si musel příborem kousek ukrojit. Jestliže se mu to povedlo dříve, než někdo z ostatních hodil další 6, mohl si svůj díl čokolády sníst. Občas pro nás Pavel připravil hlavolamy. Některé byly opravdu těžké, ale většinu jsme zvládli vyřešit. Dále jsme si alespoň trochu přiblížili hasičskou historii a dozvěděli se pár zajímavých věcí z „chytrých knížek“.   Jednou jsme se také vydali sáňkovat k vodárně. Zatímco jsme pekáčovali a sáňkovali, kluci si postavili pořádně vysoký skokanský můstek. Potom si přinesli staré lyže a závodili mezi sebou, kdo dál doskočí. A skákali opravdu daleko. Lidé, kteří kolem projížděli na běžkách, si své „skokanské umění“ chtěli vyzkoušet také. Jeden pán se rozjel, najel na můstek, odrazil se, a než dopadl, odepnuly se mu obě lyže. Až po přistání zjistil, že má z toho skoku dokonce napůl odlepené podrážky z bot. Trochu si sice zanadával, ale vzal to sportovně.   Na závěr ještě stojí za zmínku, že jsme v rámci tréninků na podzim odnosili a přerovnali velkou hromadu dřeva v kůlně za hasičárnou (což dalo ve 3 lidech dost práce) a na jaře jsme (už ve větším počtu) natřeli káď. Kromě toho Pavel vyrobil vozík na mašinu a „savicovou značku“. Snad jsme tím aspoň trochu SDH pomohli.