V pondělí 4. 8. 2014 jsme zahájili naše první prázdninové soustředění. Zúčastnilo se ho 17 dětí.  Sešli jsme se u hasičárny ve Studenci v 8:00, naložili zavazadla i sebe a vyrazili směr LUŽANY . V kempu nám byly přiřazeny chatky s čísly 17, 18,19,20 a 21.  Naše věci jsme naházeli do chatek a vrhli se na sváču. Pak následoval výčet pravidel, celotýdenní hra a první úkol. Název družstev, neboli země, za kterou budou bojovat. Děti se rozprchly do chatek, uspořádaly si věci a na další nástup přiběhly s úžasnými názvy skupinek. Chatka číslo 17 patřila celý týden Honzíkovi, Ondrovi, Natálce a Nikolce. Vybrali si název MINECRAFŤÁCI. Číslo 18 jsem přiřadila Adamovi, Lukymu, Tomovi a Josefovi. Ti si vymysleli originální hasičské jméno ŽHÁŘI. Catku 19 jsme vlastnili my. Vedoucí Lucka, Lída, Péťa, Verča a napůl-vedoucí Simča. Číslo 20 se stalo osudným skupince dětí s názvem POBŘEŽÍ RUDÉ SLONOVINY. Patřili tam: Dany, Ráďa, Martin a Denis. A zbývá nám chatka číslo 21. Tam bydlely naše dámy. Petruška, Eliška H., Eliška D. a Barča. Jmenovaly se FEJSBUKAČKY. Jediný, kdo s námi nebydlel, ale denně dvakrát dojížděl, byl náš vrchní kuchař Pepik V. Po obědě bylo vytoužené volno, pak hra "hledání vlajek" a odpoledne jsme šli na průzkum okolí. Obešli jsme rybník a zahráli si "nálety". Ještě malá hra cestou - "Státy a hlavní města". Děti získaly spoustu bodů, neboli cihliček, do jejich velké stavby na nástěnce. V kempu bylo vyhodnocení a nalepování. Pak nás čekal ještě další úkol. Výroba vlajek. Každá skupinka si malovala svou, originální vlajku, kterou jsme potom pověsili na chatku. Další celotáborovou hrou byli smajlíci a bubáčci. Ti se dostávali jako hodnocení jednotlivců a vyhlášení bylo každý večer. Cenu dostali pouze 3 nejrychlejší, nebo nejhodnější. Po tomto náročném dni jsme slupli večeři a rozdělili noční hlídky. Děti po dvojicích a po dvou hodinách hlídkovaly každou noc až do rána. Budíček s písničkou byl v 7:30. Celé dopoledne jsme pracovali na hymnách jednotlivých zemí. Dalo to velkou práci, ale nakonec všichni něco "vyplodili" i zazpívali. Byl to opravdu kulturní zážitek. Mezi přemýšlením jsme se odreagovali několika hrami. Děti moc rády hrály vybíjenou "nekonečnou". Po obědě jsme si sbalili batůžky, každý dostal svačinu a načepoval si pití. Rozkaz zněl: Pohodlnou obuv a dobrou náladu. Půjdeme asi 14 km. Mladší skupina s Luckou a Lídou šla napřed a schovávala úkoly. Péťa a Verča se skupinkou starších je následovali. Úkoly vyplnili všichni v pohodě, ale protože jsme cestou ještě hráli "nálety", skupinka 2 se o hodinku opozdila. Mladší už měli postavené domečky v celém lese a nemohli se nás dočkat. Nakonec jsme ale dosáhli všichni cíle naší cesty - Hřídelecké hůry. Tam to byla paráda. Malou, úzkou štěrbinou jsme se po břiše protáhli do vnitřku vyhaslé sopky a prolézali různé jeskyňky a díry. Moc se nám to líbilo, ale tlačil nás čas večeře. Domů diktovala tempo Lucka, takže žádné zpomalování, ani trhání blůmiček! Bylo to náročné, ale došli všichni (kupodivu ještě s plnými kapsami ovoce a máku). Večeři jsme stihli a někteří s radostí hupli do bahnitého rybníčku. Ve středu dopoledne jsme trošku odpočívali - totiž my vedoucí. Děti už od rána v plné síle soutěžily o cihličky. Hrály různé hry s víčky od pet lahví a s míčem. Také jsme si zahráli hru ve vodě, ze které byli nadšení. Svléknout, doplavat k bójce a zpět, osušit a obléknout. Moc jsme se u toho nasmáli. Po odpolední svačině byl naplánován další výlet. Chtěl nám to překazit déšť, ale my jsme se nedali. Vyhrabali jsme kroksíky, nebo gumáky, pláštěnky a jiné protideštivé oblečení a šlo se. - No tak dobře, dobře, trochu jsme se dneska popovezli autobusem. Aniž bych to plánovala, čekání na autobus byl jeden z nejlepších zážitků. Mávali jsme na auta a smáli se každé blbině. Lidé v autobuse na nás jistě jen tak nezapomenou. Vystoupili jsme v Konecchlumí a pochutnali si na zdejší výtečné zmrzlině. Ještě jsme chtěli vidět na kopci mohylu a krásný výhled, ale děti nejsou jaksi dostatečně kulturychtivé, takže jsme se vydali rovnou k panu Nožičkovi, který nás vřele uvítal a podal vyčerpávající výklad o sokolnictví, včetně předvedení výcviku jestřába. Bylo to úchvatné a děti to buď ohromně zajímalo, nebo byly už dost unavené. Byly zticha a v klidu, což je u nich dost zvláštní. Cestou, necestou, polem, nepolem, ... nakonec jsme našli i cestu do kempu a těšili se na večerní opékání špekáčků s kytarovou písničkou. Do postele jsme šli dost zničení. - Ještě, že nás děti celou noc hlídaly. Črvtek začínal těšením se na koupaliště Kníže v Jičíně. Počasí nám přálo, už od rána se to ladilo na vyšší teplotu. Odehráli jsme si pár her o cihličky a po obědě hurá do vody. S odvozem nám pomohli: Luboš Link, Vašek Drbohlav a 2x Pepik s transporterem. Na koupališti byly děti v sedmém nebi. Plně využívaly tobogán, skluzavky, houpačku ve vodě, ... prostě všechno, co bylo k mání. Byly všude, i nikde. Ještě že tu byli plavčíci, kteří si je občas okřikli. Dávali jsme si pravidelné srazy na dekách, koupili si hranolky, krokety i nanuky. Prostě jsme měli všeho po libosti. Do kempu jsme se vraceli v 18:00 všichni vyplavaní, unavení a konečně osprchovaní teplou vodou. Ulehli jsme jako každý den ve 21:00. Jenže dneska v noci nás odpočinek nečekal. V polovině noci se ozvalo bouchání, dupání a hlasy...co to? Někdo nám ukradl vlajky. To bylo nadělení. Děti jsme tahali z chatek skoro za uši. Nikomu se po tak náročném dni nechtělo nikoho honit. Ale zvládli jsme to. Lukáše Vancla ulovili jako prvního a s ním se naštěstí objevili i ostatní. Tom Chrtek, David Magi, Lukáš Kaleský a Luboš Link. Vlajku našli první Žháři a spostu cihliček s ní. V noci děti moc nadšené nebyly, ale ráno už s radostí vyprávěly veliký noční zážitek. A byl tu pátek 8.8.2014. Celodopolední balení bylo únavné, ale nakonec se všem podařilo. Občas jsme to zpestřili nějakou hrou, ale už na nás byla hodně vidět únava i smutek z konce. Po obědě už všude ležely hromady tašek a děti ožily. Malovali jsme si vzpomínková trička a vyhodnocovali celotáborovou hru. Jako první se umístily Fejsbukačky. Šly si proto vybírat svou cenu nejdříve. Následovali je Žháři, třetí bylo Pobřeží rudé slonoviny a i na Minecrafťáky zbyly moc pěkné ceny. Všichni dostali pitíčko, sladkosti a rozloučili jsme se společnou fotečkou. Těsně před koncem nás čekala odměna v podobě výborné pizzy v místní restauraci. Děti si mohly vybrat, kterou mají rády. Ještě si zahrály plážový volejbal a pak už jsme jen čekali na odvoz. K hasičárně do Studence jsme přijeli po 17. hodině. Chvíli nám trvalo vybalování a už si přijeli rodiče. Tím naše soustředění končí. Nevím, jestli bylo větším potěšením pro děti, nebo pro nás.  Tolik jsme se nasmáli, že mě břicho bolelo ještě hodně dlouho potom.Vybrala jsem pár foteček. Ostatní si najdete na internetu - http://lucinkaa2.rajce.idnes.cz/Hasicske_soustredeni_Luzany_4.8._-_8.8.2014/, nebo je může Lucka Grofová zájemcům stáhnout na flešku. Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kdo se dobrovolně účastnili čehokoliv kolem našeho soustředění. Maminkám za dobré moučníky, pomocníkům s odvozem dětí a manželům Podzimkovým za sponzorské dary. A hlavně Lucce, Lídě i Péťovi za spoluorganizaci i dohled. Moc si vážím vaší spolupráce, bez které bych sotva mohla něco takového uspořádat. Verča.