Na tuto soutěž jsme se jezdili připravovat do Nedaříže. Aby se vše lépe nacvičilo, jelo se v pátek na kolech, místo školy. Problém byl ale v tom, že jsme pořád neměli dostatek lidí potřebných na soutěž - to je minimálně 9 + 1 náhradník.  I to se však vyřešilo a v sobotu jsme po 7. h vyjížděli na cestu v tomto složení: Vojta Hák, Martin Hylmar, Tomáš Vancl, Anča Háková, Anežka Tauchmanová, Kája Grofová, Zdenča Grofová, Markétka Jezdinská, Káťa Hylmarová náhradník: Káťa Marková Řidič byl Jirka Sucharda a podpořit nás jel, kromě vedoucího Pavla Hylmara, i náš „druhý trenér" Míra Hylmar.   Brzy po příjezdu jsme zjistili nemilou věc - zapomněli jsme si přivézt hadice na útok. Naštěstí pro ně Míra s panem Suchardou dojeli. Než se vrátili, stihli jsme slavnostní zahájení a splnili jednu z disciplín - štafetu dvojic. Tu jsme při cvičení nikdy nezkazili, ale tady jsme udělali hloupou chybu - jeden člen vyběhl dřív.  Dále jsme výborně zvládli štafetu CTIF. Po další štafetě, 4 × 60 m, následovala cesta do jídelny na oběd. Podávala se svíčková a čaj. Dobře najedeni jsme šli provést útok CTIF. Tentokrát se nám povedl, a dokonce jsme ani nezapomněli, že se u toho nesmí mluvit. Posilnili jsme se párkem a zmrzlinou a před námi byla už jen poslední disciplína - požární útok. Na ten jsme si věřili, ale bohužel až moc. Vše probíhalo hladce až do té doby, než se dostala voda dopředu. Na pravé proudnici se „zlomila" hadice a místo očekávaného přímého proudu začala voda stříkat na všechny strany - rozprašovala se a dlouho nebylo možné strefit terč. Zjistili jsme, že za výsledný čas bychom normálně stihli útoky dva.   Abychom si po tom nezdařeném útoku trochu spravili náladu, šli jsme k řece. Skákali jsme po kamenech, házeli „žabky" a někteří se rozhodli řeku přebrodit. I když voda v Jizeře byla velmi studená a sahala jim místy až po pás, podařilo se našim odvážlivcům bez problémů přejít tam i zpět. Pak následovalo rychlé převléknutí do suchých věcí. U vody bychom klidně strávili celé odpoledne, později nám ale začalo být divné, že už tam nikdo jiný kromě nás není. Běželi jsme se proto podívat na nástupiště. A dost jsme se zarazili, když jsme viděli, že už se dávno vyhlašují výsledky! Rychle jsme sehnali ostatní a doufali, že nás ještě nečetli. Přišli jsme a slyšeli, kdo byl na 4. místě, 3. , ... a bylo nám jasné, že jsme to prošvihli. Měli jsme ale obrovské štěstí - tohle byly výsledky mladší kategorie. Pořádně jsme si oddychli a čekali na výsledky starších. S příliš dobrým umístěním jsme nepočítali, zachránit nás mohly jen body z podzimního kola. Nakonec dopadlo vše velmi dobře - skončili jsme na 11. místě.  Cestou domů jsme se stavili v Jilemnici na točené zmrzlině. A protože jsme měli dobrou náladu, v autě jsme jako obvykle zpívali a dokonce jsme složili pro Míru a Pavla písničku, kterou jsme jim pak před hasičárnou zazpívali. Klukům se docela líbila. Poté však nastal při uklízení věcí problém - zjistilo se, že jsme si v Jablonečku zapomněli pomocnou „savicovou značku". Ale nedalo se nic dělat, vracet jsme se pro ni nemohli. Budem to muset zvládnout i bez ní!