Na této soutěži nakonec závodili jen kluci, holkám se nepodařilo dát družstvo dohromady, a tak jely alespoň jako diváci.  Po 19.30 se do Nedaříže vyjelo v této sestavě: Standa Horáček, Míra Hylmar, Ondra Beneš, Pavel Hylmar, Vilda Hák, Mikuláš Krupička, Jindra Slavík; náhradník: Tomáš Vancl řidič: Lukáš Kalenský Na začátku jsme se velmi pobavili nad startovní listinou. Kromě jmen, trenéra atd. po nás ještě chtěli přezdívky, maséra, doping a oběť družstva - řidiče. Kolem 21 h nás při slavnostním nástupu překvapila velká účast - přijelo 18 družstev mužů a 6 družstev žen. Naši kluci si vylosovali startovní číslo 11. Po upřesnění pravidel se zjistilo, že savice mohou přesahovat základnu jen na jednom místě. To znamenalo, že kluci nemohli závodit tak, jak to měli nacvičené - mít savice do „L". Narychlo tedy ještě natrénovali druhý způsob.   Soutěž byla ztížená tím, že se běhalo téměř potmě, jen podél trati byly rozsvícené pochodně. Jinak si družstvo muselo vystačit s malým světýlkem od mašiny. Navíc se krátce před startem našeho družstva rozpršelo. Kluci se na závod pilně připravovali, ale po odstartování se jim stala zbytečná chyba. Nedotáhli totiž savici na mašinu a nasáli vzduch. A nebýt toho, mohli mít útok asi o 10 s rychlejší. Potom jsme už jen čekali, až odzávodí všechna družstva. Zatím jsme si došli na klobásu a kluci si připili na příští lepší výsledek. Když nám byla zima, šli jsme se ohřát do auta a povídali jsme si. Vyhlášení výsledků bylo stanoveno až na 01 h. Do té doby jsme si stihli i zatancovat, Kluci se nakonec umístili na pěkném 10. místě a vyhráli diplom a láhev citronové vodky.