Kolem 8.30 h vezl Pepa Vancl 14 dětí a 2 dospělé (Ondra Beneš - trenér, Míra Hylmar - rozhodčí) směr Čistá u Horek. Pilně jsme před závodem trénovali a děti byly dokonce na soustředění, a tak jsme byli zvědaví, jak nám to půjde. Brzy po příjezdu nám na nástupu sdělili základní pravidla a vylosovali jsme si startovní čísla. Podle nich nám určili čas startu, který jsme si museli hlídat. Časomíra totiž byla spuštěna ve stanoveném čase a bylo jedno, jestli družstvo odstartovalo nebo ne. Startovalo se po 4 minutách. Protože přijelo celkem 81 hlídek, měli jsme před startem spoustu času. Ten jsme využili různě - hlavně opakováním značek a uzlů, povídáním a občerstvením.   Jako první z našich startovaly mladší děti - v 10.53 h, se startovním číslem 18. Byli to: Markétka Jezdinská, Káťa Ulmanová, Kuba Hylmar, Pavel Horáček, Matěj Kuřík.   Cestu měli značenou oranžovými fáborky. Na trati je nejdříve čekaly vzduchovky. Jakmile odstříleli, běželi po cestě až ke druhé kontrole - topografii. Tady je přivítal Míra Hylmar a pan Jáchym Klinger. Za úkol měli správně určit topografické značky a zorientovat mapu, což se jim povedlo bez jediné chybičky. Na dalším stanovišti poznávali hasičské značky a přiřazovali hasební prostředky. Dále je čekalo vázání uzlů, které tak pilně trénovali. Jako 5. disciplína bylo překonání překážky - šplh po vodorovném laně - a to jim velké problémy nedělalo. Posledním úkolem byla zdravověda, přesněji vázání ruky a kolena pomocí trojcípého šátku. A úplně poslední byl sprint do cíle. Závod se jim podařil velmi dobře, dosáhli 13. místa z celkem 25 hlídek.   Asi v 11.30 jsme se vydali do místní školní jídelny na oběd. Bylo tu ale tolik lidí, že když jsme vyčekali tu dlouhou frontu a dostali guláš s chlebem, tak jsme si už neměli kam sednout. Naštěstí si toho kuchařky všimly a otevřely speciálně pro nás třídu, kde jsme se mohli najíst. Po obědě nám Pepa koupil limonádu, aby nám čekání rychleji uběhlo.   Ve 13.49 h byly se startovním číslem 37 na řadě starší děti, jmenovitě: Káťa Hylmarová, Anča Háková, Jana Tauchmanová, Kája Grofová a z Čisté měli "půjčeného" Štěpána Postolku.   Po cestě je vedly červené fáborky. Také oni měli jako první disciplínu střelbu. Vypadalo to ale, že vzduchovky jsou snad začarované a vůbec se z nich nejde do špalíčků trefit. Potom děti doběhly ke 2. kontrole, kde pod dozorem našich rozhodčích - Míry a pana Klingera - určovaly topografické značky, azimut a orientovaly mapu. A všichni to zvládli na jedničku. Na další kontrole je čekal test z požární ochrany - znalost hasičských značek a správné určení hasebních prostředků. Další úkol bylo vázání uzlů, kde na správnost dohlížel náš známý jilemnický hasič, pan Roman Kouba. Na 5. stanovišti měli přelézt po laně. Až na jednoho se to všem podařilo. A jako poslední disciplína byla zdravověda, ve které po dětech chtěli (stejně jako u mladších) pomocí trojcípého šátku zavázat koleno a ruku a navíc pomocí „živé berly" a „stoličky" z rukou dopravit zranění k určenému místu, židli, obejít ho a vrátit se zpět. A pak už jen rychle do cíle. Ani starší děti si nevedly v tomto závodě nijak špatně a obsadily 33. místo z celkových 45 družstev.   Ve 14.57 h startoval se startovním číslem 9 dorost: Štěpán Kuřík, Pepa Hák, Zdenča Grofová, Vojta Hák, Tomáš Vancl.   Nejprve nás čekala střelba ze vzduchovky. Ta se nám ale moc nepovedla, a tak jsme rychle běželi po modrých fáborcích dál. Po cestě jsme vyběhli ke druhé disciplíně - topografii. Tam na nás čekal pan Klinger a Míra. Měli jsme zde za úkol přiřadit slovní název optické signalizace k obrázku. Dál jsme seběhli kopec a určovali věcné prostředky požární ochrany. Poté nás v lese čekal vodní příkop. U další kontroly jsme přiřazovali určitou skupinu látek k nejvhodnějším hasicím přístrojům. Po dalším běhu (nebo spíš chůzi, protože už jsme toho měli dost) byl na řadě azimutový úsek. Podle údajů, které jsme si museli na startu opsat (3 azimuty a vzdálenost) jsme na určených místech hledali razítka a natiskli si je na papír. První razítko jsme uviděli hned, ale druhé jsme nemohli najít. Dohonila nás proto další hlídka. Ta ho našla celkem brzy a zavolala nás, ať si ho jdeme taky natisknout. (Musím říct, že to od nich bylo moc hezké a hlavně nás to překvapilo.) Třetí razítko už jsme našli bez problémů a pokračovali jsme v závodě. Nyní nás čekal šplh po laně, kterého jsme se trochu obávali. Nebylo však proč. Kromě jednoho, který měl naraženou ruku, jsme vyšplhali všichni. Teď už bylo před námi jen poslední stanoviště, a to zdravověda. Úkol zněl jasně: provést ošetření tepenného krvácení na vnitřní straně lýtka a transport zraněného na nosítkách do cíle. To jsme byli rádi, že už máme závod za sebou! Nedopadli jsme sice nejlíp, skončlili jsme na 6. místě (ze 6), ale nasbírali jsme alespoň pár zkušeností.   Po odběhnutí všech družstev jsme nasedli do auta a jeli domů. Cestu jsme si (jako vždy) ještě zpříjemnili zmrzlinou.