Soustředění starších dětí probíhalo tentokrát v kempu zvaném "Ostrov" na Malé Skále. Byli jsme tam od pondělí 15.8. do pátku 19.8. 2016. Sešli jsme se tentokrát na Horkách na vlakovém nádraží. Vlak nám odjížděl v 9:13. Do té doby jsme ještě stihli nastěhovat všechny věci Pepikovi do transportera. Ten nám je dovezl na Malou Skálu po poledni s obědem. My jsme nastoupili do vlaku s malými batůžky a vyjeli. Přestup ve Staré Pace se nám podařil, v Semilech nastoupil Lukáš a do kempu jsme dorazili již v plné sestavě po půl 11. Chata byla veliká. Každý měl svoji postýlku a kolem spoustu místa na věci. Protože tam jaksi jiný nábytek nebyl, tak to také tak dopadlo. Když jsme tam po obědě nastěhovali věci, hodnocení pořádku jsem vzdala. Brzy po obědě jsme vyrazili na "krátkou" procházku po okolí s hrou o body (poznávání nových topogr. značek ), a protože to tam Lukáš zná, vedl nás na "Zrcadlovou kozu" Tam byla pro děti úžasná atrakce. Přetahovací vor na laně. Děti byly nadšené. Převážely se s velkou chutí a moc se jim to líbilo. Jen pozor! Až tam někdy pojedete, rozhodně vám neradím vor přetížit. - Převrátí se a budete celí promočení i se všemi věcmi. A nezapomeňte ho převrátit zpět. Dá to pěknou fušku. Můžeme to všichni potvrdit z vlastní zkušenosti. V restauraci na druhé straně jsme dětem nabízeli nanuky, ale někteří promočení jedinci je ani nechtěli. Vyždímali jsme se a vyrazili na cestu zpět. Čekala nás dlouhá tůra, ... Chvíli jsme si hráli na hrdiny, ale protože vedra ještě nezačala, zbaběle jsme zavolali Pepika. Ten nás dovezl do kempu. Trochu jsme si odpočinuli a čekala nás první hra o poklad. Děti řešily šifru z přítoků řeky Jizery a našly poklad - reflexní hasičská trička se svým jménem. Pak už byly utahané, ale stály si za svým, že budou v noci hlídkovat. Posilnily se langošem a po dvou hodinách se střídaly na hlídkách až do rána. Ráno po snídani jsme vyšli do Besedických skal, rozdělení na dvě skupiny. Lucka, Lída a já jsme šly napřed, schovávat psaníčka a děti s Lukášem šli za námi hledat. Setkali jsme se na rozcestí" Kalich". Tam našly děti poslední psaníčka. Řešili jsme odpovědi na otázky a našli jsme si druhý poklad - velké čokoládové mince. Adam to oslavil po svém ... oranžovou dýmovnicí - no nevím, jestli se to skalám líbilo. Dál jsme pokračovali společně celý okruh skal, se zastávkou na občerstvení v kiosku "u Kalicha" a po červené jsme se vrátili do kempu. Děti se těšily do vody, tak jsme je nechali trochu namočit v podobě hry - přecházení ve vodě na rychlost. Na dlouhé koupání teplo ještě nebylo. Byl to celkem náročný den, přesto děti chtěly hlídkovat. ... ráno ale všechny spaly - nevím, kde se stala chyba. Na středu jsme se všichni těšili. Čekal nás výlet na raftech. Přijel za námi Luboš Link a v 9:00 jsme nafasovali pádla a rafty. Lukáš nám chvíli vysvětloval na klidné vodě, jak se to řídí a když měl trochu pocit, že jsme to pochopili i my, kteří to řídíme poprvé v životě, sjeli jsme jezem dolů. - Zvládli jsme to všichni v pohodě. Na vodě se nám líbilo. Sice jsme se nevyhnuli menší námořní bitvě a někteří to opět nepřežili se suchou kůží, ale do Dolánek jsme dorazili. Vylodili jsme se, naložili věci do auta, převlékli se tentokrát do suchého oblečení a šli na oběd do krásné restaurace na zámku Hrubý Rohozec. Byli jsme vyčerpaní, ale po odpočinku jsme cestu zpátky zvládli všichni. Někteří šli skalním městečkem, druhá půlka volila kratší cestu po silnici. Sešli jsme se v kempu na pozdní svačinu. Zahráli si petangue o mince a těšili se na teplou večeři, kterou nám Pepik přivezl. Pak jsme odpočívali. Děti už tentokrát ani nechtěly hlídkovat. Byli jsme všichni utahaní a těšili se do pelechu. Ráno nás vítalo sluníčko, proto jsme šli na krátký výlet na hrad Vranov, přímo nad naším kempem. Nebyl to dlouhý, ale vysoký výšlap. Pantheon - jak je hrad nazván, je vysoko ve skalách a je z něho krásný výhled na krajinu. Při tak pěkném počasí bylo opravdu nač se dívat. Prohlídka byla rozdělena čísly, a text jsme si četli sami. To samozřejmě né všechny nadchlo, ale vydrželi. Dolů už jsme šli s pocitem, že se těšíme do vody a po obědě jsme tam také všichni hupli. Zahráli jsme si ještě další hru o poklad. Tentokrát si děti poklad i mapu schovávaly samy (skupiny sobě navzájem). Podařilo se jim to i zašifrovat. Takže si všichni našli pytlík sladkostí a každý dostal stříkací dělo. No, a co se dělo potom ... je asi jasné. Ve vodě to stříkalo na všechny strany. Lidé, co jezdili na lodích, z toho byli trochu přepadlí, ale bylo teplo, tak nám to snad odpustili. Bylo konečně opravdu teplo. Lukáš vymyslel, že bychom mohli jít na Žlutou plovárnu - na druhé straně řeky, půjčit prkna na vodu. Tak jsme si zuli boty, přešli jez a půjčili si na hodinu prkna na vodu. To byl závod o život... Po večeři, ve 20:00 jsme dali nástup na noční pochod. Vybaveni pitím a baterkami jsme procházeli tmavým lesem a hledali hrad Zbirohy. Po delším průzkumu okolí a několika zacházkách jsme našli zříceninu hradu s krásným sklepením. Bylo to vzrušující, obzvlášť po přečtení zdejší pověsti o černém rytíři. Děti si našly další poklad - malinké baterky. A vyrazili jsme zpět. To už bylo v pohodě. Už jsme znali cestu. Noční putování bylo vyčerpávající. Musím všechny moc pochválit. Obzvlášť náročné bylo pro Adama, kterému bylo cestou tak špatně, že zvracel a pro Kačku, kterou bolel kotník. Až jsem se divila, jak si naši hasiči ochotně pomáhají. (Kačku děti celou cestu podpíraly a o Adama se staral taťka, tak jsme na ně jen občas počkali.) Myslím, že tohle jsou právě ty situace, kdy se pozná, jaký kdo je. A tyhle děti si v těžkých situacích rozhodně vědí rady. Na hlídku už ani nikoho nenapadlo chodit. O půlnoci jsme zalehli a spali až do rána. To už začalo veliké balení. Všichni jsme hledali svoje věci a nosili je na hromadu. V 10:00 bylo uklizeno. Zahráli jsme si ještě hru" praskání balonků", vykoupali se v Jizeře, dali si volejbal a házeli si s vodními balónky. Bylo nádherně teplo. Užívali jsme sluníčka celé odpoledne. Na závěr byla skvělá pizza v místní pizzerii a dali jsme si bezva zmrzku a ovocnou dřeň. Domů nás dovezl opět vláček. Krásně jsme si zahulákali v každém tunelu a rodiče přivítali, jak se patří. Soustředění rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Bylo náročnou zatěžkávající zkouškou a hranice našich možností posunulo zase o kousek dál. Děkuji všem, kdo se ho s námi zúčastnili. Máme bezva partu a jsem všem moc vděčná, za krásné vzpomínky na každý společně strávený okamžik. Zúčastnily se tyto děti: Eliška Hamáčková, Eliška Drbohlavová, Barča Vanclová, Kačka Ježková a Kačka Tušiaková. Adam Kalenský, Jirka Ježek, Tom Podzimek, Filip Matuška, Martin Jerie, Radim Link, Pepča Vancl, Ondra Vaníček, Domča Křišťák a Dan Vavák. Vedoucí: Lucka a Lída Grofovy, Lukáš Kalenský a já. O jídlo se staral Pepik Vancl a na raftech nám pomáhal Luboš Link. Moc děkuji všem, kdo nám jakkoliv pomáhali. Díky holkám za buchtičky, Evě Linkové za pomoc při placení a výboru SDH Studenec za schválení finanční pomoci. Všechny fotky najdete na internetu na : http://lucinkaa2.rajce.idnes.cz/Hasicske_soustredeni_Mala_Skala_15.-19.8.2016/ Napsala: Verča Vanclová