Jako odměnu za skvělé výsledky na branném závodě a chuť soutěžit jsme se rozhodli vzít děti na výlet. Nejprve jsme zvažovali návštěvu zoologické zahrady ve Dvoře Králové, ale to jsme brzy zamítli. Byla už skoro zima a většina zvířat by stejně byla zavřená. Nakonec si rozhodly samy děti - vybraly si, že by chtěly do jičínského aquaparku. Souhlasili jsme a začali připravovat program výletu. Děti se moc těšily, a nakonec jich s námi jelo dokonce deset: Štěpán Medera, Markétka Jezdinská, Pavel Horáček, Péťa Hák, Kája Grofová, Matěj Kuřík, Anča Háková, Štěpánka Dubská, Markétka Urbanová  a Terezka Tauchmanová; vedoucí Jirka Vacek a Zdenča Grofová.     Dětem jsme rozdali papír s programem výletu, odjezdy a příjezdy vlaku a autobusu a doporučenými věcmi s sebou, zároveň jsme od nich vybrali 200 Kč. Potěšilo nás, že nám rodiče důvěřují a děti s námi pustí.     Konečně nadešel den výletu. V 8:30 nás Jirka Vancl odvezl od hasičárny na Horka na vlakové nádraží. V 9:12 jsme nasedli do vagónu a v 10:30 jsme úspěšně přestoupili v Turnově do dalšího vlaku. V 11:36 jsme dorazili do Jičína. Hned vedle nádraží byla stanice HZS Jičín. Prohlídku jsme sice měli domluvenou až na 13 h, ale po dohodě nás vzali hned. Budovami i garážemi nás provedl jeden mladý hasič a trpělivě ukazoval dětem vše, co by je mohlo zajímat. A bylo toho hodně - místnosti, technika, cvičná věž, vybavení, ... A dokonce nám předvedl i opravdové vyhlášení poplachu. Poděkovali jsme, rozloučili se a pokračovali dál. Na náměstí jsme poobědovali a kdo chtěl, mohl se podívat po tržnici. Měli jsme v úmyslu navštívit muzeum, jenže dětem se tam moc nechtělo. Už od rána mluvili jen o bazénu. Takže jsme šli rovnou do aquaparku. Místo původně plánovaných dvou hodin jsme nakonec zakoupili vstupenky na tři hodiny, díky prosbám dětí. V bazénu jsme se všichni pěkně vyřádili, nejvíc asi na tobogánu a v divoké řece. I když jsme na všechny děti dávali pozor, bylo na nich vidět, že jsou opravdu rozumné a zbytečně neriskují. Za to jim patří velká pochvala. A Markétka se Štěpánkou se tu i trochu naučily plavat, šlo jim to výborně.      V 17:55 jsme odjížděli autobusem do Studence, kde na některé děti už čekali na zastávce rodiče. Ty ostatní rozvezl až domů Pepa Vancl avií. Byli jsme moc rádi, že se výlet povedl a všem se moc líbil.

    V 8 h jsme se sešli u hasičárny, děti se převlékly, a poté jsme dvěma osobními auty odjeli na soutěž. Auto vzali Jirka Vacek a pan Zdeněk Grof. Dětí bylo šest: Péťa Hák, Kuba Hylmar, Štěpán Medera, Pavel Horáček, Kája Grofová a Markétka Jezdinská; vedoucí Zdenča Grofová a Jirka Vacek.    Místo, kde se soutěž konala, jsme naštěstí našli hned, přihlásili jsme se a zaregistrovali. Také nám byl určen čas startu - 12:54. Podle dohody jsme půjčili do Nedaříže k mladším Péťu, aby také mohl závodit. Ti běželi v 11:04. Nakonec sem přijelo téměř 90 pětičlenných hlídek, to je nejvyšší počet startujících v kraji. Rozhodčího, kterého mělo každé družstvo povinnost přivézt, nám dělala Markéta Jaklová z Bystré, vybrala si stanoviště zdravovědy.     Čekání na start bylo dlouhé, čas jsme si krátili různě - povídali jsme si v autě, vyprávěli vtipy, četli si, hráli u řeky, došli si na hranolky... V poledne nás čekal oběd. Každý dostal do ešusu veliký a moc dobrý kuřecí řízek s bramborami. Odpoledne jsme si ještě dali na posilněnou tatranku a mohlo se jít na start. Závod se dětem vydařil neuvěřitelně skvěle, výborně obstály i v tak velké konkurenci. Trestné body měly akorát za střelbu (9) a za jedno nepřekonání překážky (3), jinak zvládly všechny disciplíny bez chyby. Skončily na krásném 16. místě ze 46 družstev. Měli jsme všichni moc velkou radost. Domů nás druhým osobním autem vezl pan Pavel Horáček a cestou jsme se zastavili v Jilemnici na točené zmrzlině. Byla vanilková a borůvková a všem moc chutnala.

    Bylo sobotní ráno, 7:30, a Jirka Vancl nás vezl na Pecku. V tamějším rekreačním areálu se děti měly připravovat na branný závod. Od nás jelo šest dětí: Kája Grofová, Markétka Jezdinská, Kuba Hylmar, Péťa Hák, Štěpán Medera, Pavel Horáček; vedoucí Zdenča Grofová a Standa Horáček.     Po příjezdu jsme se zapsali a nahlásili, věci jsme si zatím dali do společenské místnosti, než dostaneme klíče. Taky jsme zjistili, že jsme si doma zapomněli směrnice. Naštěstí byl Jirka tak hodný, že když jsme ho poprosili, tak nám je přivezl. Během dopoledne jsme si s dětmi prošli trasu závodu a všechny disciplíny, které na ně odpoledne čekají. Pak jsme dostali klíče a šli jsme se ubytovat. Do chatky číslo 14, která stála dole na louce uprostřed ostatních chatek, jsme dali holky a oba mladší kluky. Zbývající čtveřice měla chatku s číslem 50. Ta stála na druhé straně areálu, v lese nahoře na kopci.      V poledne jsme se dostavili do jídelny na oběd, podávala se polévka a zapečené těstoviny s uzeným. Odpoledne byly na řadě závody jednotlivců. Počasí se sice pokazilo, začalo pršet, ale dětem to chuť na soutěžení nevzalo. Naši si vedli docela slušně, tady jsou jejich výsledky: v mladší kategorii na 64. místě Péťa s časem 62,37; ve starší kategorii na 26. místě Markétka s časem 28,02, na 34. místě Kája s časem 28,48, na 56. místě Pavel s časem 35,28, na 63. místě Štěpán s časem 42,30 a na 67. místě Kuba s časem 48,28.      Po skončení závodu měly děti ještě dost sil, aby hrály fotbal, volejbal nebo dováděly na prolézačkách. V 18 h nás čekala dobrá večeře, kuře s bramborami. Večer pak byl ve znamení diskotéky, kterou si děti pěkně užily. Unavené se dostaly do postelí a brzy usnuly. V noci klesla teplota až k 0°C, ale naštěstí na to pořadatelé mysleli, a tak se v každé posteli našel starý spacák, deka a polštář, k tomu měl každý ještě svůj vlastní spací pytel. Nikomu tak přes noc zima nebyla.       V neděli ráno jsme se probudili do pořádné mlhy. V 8 h jsme šli na snídani, každý dostal 2 rohlíky + máslo, med, paštiku, šunku a čaj. Dopoledne na děti čekal závod družstev. Soutěžily pětičlenné hlídky. A protože jsme měli 6 dětí a Nedaříž jen 4, jednoho jsme jim půjčili, takže si nakonec zasoutěžili všichni.      První disciplínou bylo překonání překážky. Měli jsme trochu obavu, jak to zvládne Štěpán s rukou v sádře. Ale jak předvedl už v sobotu, žádný problém mu to nedělalo. Horší to bylo na druhé kontrole, vzduchovkách. Trefil se jen málokdo. Stejně to dopadlo i na K3, uzlování, i když jindy děti všechny uzle bez problémů umějí. Naštěstí topografii, požární ochranu i zdravovědu zvládly na výbornou a do cíle je zdárně dovedly červené fáborky. Celkově děti skončily v tomto závodě na 16. místě.     Potom jsme si došli na oběd, byla svíčková a všem moc chutnala. Po obědě jsme si sbalili věci, uklidili chatky, odevzdali klíče a zaplatili. Ve 13 h pro nás přijel Pepa Vancl a odvezl nás domů.

    Sešli jsme se s dětmi ve 12 h u hasičárny a Pepa Vancl nás odvezl do Nedaříže na soutěž. Děti závodily v této sestavě: Pavel Horáček, Markétka Jezdinská, Kuba Hylmar, Kája Grofová, Péťa Hák, Štěpán Medera a Káťa Hylmarová; vedoucí byli Jirka Vacek a Zdenča Grofová. Celkem sem přijelo 11 družstev starších a 5 mladších. Elektronická časomíra slibovala rychlé a přesné výsledky.    Naše děti si vylosovaly startovní číslo dvě, takže šly velmi brzy na řadu. Udělaly nám velkou radost, útok se jim povedl ve výborném čase - levý terč byl nastříkaný za 26 s, pravý za 28 s. Po závodě měly děti hlad, tak jsme je nechali vybrat si něco k jídlu. To nakonec dopadlo takhle - 5x klobása, 4x párek, 5x tatranka a 3x zmrzlina.     Před soutěží veteránů, která následovala po dětech, bylo slíbeno vyhlášení výsledků dětské kategorie. To se však nekonalo, neměli napsané diplomy, a tak pustili muže na start. Čekání bylo dlouhé, ale vyplatilo se. Děti skončily na 7. místě, vyhrály diplom a tašku sladkostí.

    V 19 h jsme se sešli u hasičárny, připravili si věci, převlékli se a odjeli do Nedaříže. Nakonec soutěžilo jen družstvo kluků, a to v tomto složení: Standa Horáček, Libor Plecháč, Pavel Hylmar, Vilda Hák, Vojta Hák, Míra Hylmar, Jindra Slavík; a byl nás podpořit i náš pan farář Miloslav Paclík. Večer ještě přijeli na kole Pepa Vancl a Jirka Vancl.    Po 20 h byla soutěž zahájena slavnostním nástupem a rozlosováním čísel. Klukům připadla devatenáctka se startem kolem 23 h. Pavel do té doby odjel domů, stejně tak Jindra slíbil přijet až na čas útoku. Takže to vypadalo, že když to nestihnou, zasoutěží si i pan farář. Než šli kluci na start, povídali jsme si u stolu, měli párek a pivo a sledovali ostatní družstva. Trať byla krásně osvícena pochodněmi a měření času zajišťovala elektronická časomíra. K tomu nám na obloze svítily tisíce hvězd... Potěšilo nás, že se panu farářovi na soutěži líbí a považuje nás za dobrou partu. A to snad jsme, protože zábavy bylo hodně a pořád bylo o čem společně povídat.     Večer ale bylo jasné, že se starty opozdí. Časomíra totiž začala mít problémy se startovacími pistolemi. Jedna sice střílela, ale většinou nespustila čas, zato druhá nestřílela, ale čas spustila vždy. Takže se starty musely i několikrát opakovat, a jednou dokonce celý útok, protože jeden z terčů nestopnul čas.      Blížilo se k půl jedenácté, když jsme začali shánět ostatní kluky, protože jsme je už dlouho neviděli. Nemohli jsme je však nikde najít. Nebyli u stánků, u stolů, podél trati ani u vozíku s věcmi. Pak se ukázalo, že šli spát do auta. Nechali jsme je tedy pěkně vyspat a vzbudili je až před 01 h, kdy měli jít závodit. Útok vypadal dobře, a když se první terč zastavil na čase 30,45 s , vypadalo to dokonce na pohár. Sledovali jsme, když se už konečně zastaví i terč druhý. Bylo to o 24 s později. Levý proudař měl nějaké problémy, a jak později prohlásil, „málem mu to rozbilo pusu". Nakonec ale všechno dobře dopadlo a hlavní bylo, že kluci svůj útok dokončili. Pak už se jen čekalo na výsledky, naštěstí nám čas utíkal docela rychle. V 02:30 jsme se dozvěděli, že kluci obsadili ve své kategorii 6. místo, vyhráli diplom a láhev bílého vína. Po 03 h jsme odjížděli domů.