Přesně na apríla jsme se v 8:30 vypravili do Čisté na turnaj ve volejbalu. Sjelo se tu celkem 7 družstev rozdělených do dvou skupin. Ve skupině hrál každý s každým, pak se zápasilo o všechna umístění. Počítalo se na 2 sety do 20. Naši dali dohromady tuto vynikající volejbalovou sestavu: Vilda Hák, Petr Mečíř, Petra Kočárková, Anča Hylmarová, Pavel Hylmar a Jenda Vancl. Přijeli sem dvěma osobními auty, vzali je Vilda a Pavel.         Našemu týmu se vedlo skvěle. Hravě poráželi soupeře a postoupili až do finále. V tom se měli utkat s Jilemnicí, velmi silným družstvem. S těmi naši nejprve hráli dvakrát do 25, nerozhodně. Přidalo se tedy prodloužení a třetí set opět do 25. A ten naši vyhráli!      Na vyhlášení se nejdříve třem nejlepším hráčům dne udělila zlatá medaile. A z těch tří byli dva od nás! Po zásluze je dostali Petra Kočárková a Jenda Vancl za výborné předvedené výkony. Jinak celému našemu družstvu se podařilo umístit na 1. místě. Každý z nich vyhrál půllitrové sklenice, plechovku koly a dohromady měli láhev vodky s originálním obalem. Po vyhlášení si každý mohl pochutnat na kuřecích stehnech, která se zdarma pro všechny podávala jako „labutí". (V té době se totiž v ČR potvrdily první dva případy smrtelné ptačí chřipky, které se objevily právě u labutí.) Ale přežili jsme to a kolem 15 h už byli doma.

    Podařilo se nám dát dohromady dvě družstva dětí a v 8 h jsme už stáli v pozoru na jilemnickém hřišti. Celkem se přijelo 8 družstev starších a 2 družstva mladší žáků. Vzhledem k přetrvávajícím závějím sněhu se turnaj konal u stadionu na umělém vyhřívaném povrchu. Starší žáci byli rozděleni do dvou skupin A, B po čtyřech týmech a utkali se na způsob každý s každým. Takže každé družstvo odehrálo tři zápasy ve své skupině a dále o celkové umístění. Vedoucí a řidič byl Pavel Hylmar, podívat se přijeli i Lucka Háková a Míra Hylmar.    Všechny naše děti měly na sobě svítivá žlutá trička, takže byli na hřišti (i jinde) k nepřehlédnutí. V zápasech se všichni moc snažili, ať už to nakonec dopadlo jakkoliv. Snad jediné, co nás dost trápilo, byla zima. Teploměr ukazoval těsně k bodu mrazu. Snažili jsme se ohřát v kabinách, ty však nebyly moc vytopené. Naštěstí se děti zahřáli na hřišti a při různých hrách, každý si navíc mohl vzít teplý čaj.    Holky nakonec skončily na 7. místě, klukům se podařilo dosáhnout 2. místa a za odměnu dostali kromě diplomu i fotbalový míč. Cestou jsme se stavili v cukrárně na zákusek a po 15 h jsme už byli doma.

    Jako zpestření zimních hasičských tréninků jsme se rozhodli uvařit si s dětmi něco dobrého. Nakonec se na této akci sešlo 17 lidí, převážně dětí. Nejdřív jsme umyli všechno nádobí, protože ho už dlouho nikdo nepoužíval a bylo zaprášené. Jako první jsme uvařili pudink. Nalili jsme ho do hrníčků a misek, ozdobili piškotami a nechali vychladnout. Mezitím jsme se dali do přípravy hlavního jídla. Takže jsme nakrájeli, naklepali, osolili, opepřili a obalili kuřecí řízky. Zatímco se smažily, podařilo se nám připravit velkou mísu bramborového salátu. Každý s něčím pomohl, a tak bylo vše brzy hotovo. Dali jsme každému na talíř bramborový salát, přidali řízek, nalili mu do skleničky limonádu a mohli jsme začít hodovat. Jídlo bylo vážně moc dobré. Potěšilo nás, jak všem chutnalo. A jako desert jsme měli pudink.       Sklidili jsme ze stolů, povídali si a hráli různé hry. Děti nejvíc bavilo stavění věží a obrázků z barevných víček od PET lahví. Večer nás čekal už jen jeden úkol - umytí nádobí a setření podlahy. I to jsme však brzy zvládli a vydali jsme se všichni domů.

  Ráno v 7:30 se sešla u hasičárny tato dvě družstva dětí: A - Kája Grofová, Markétka Jezdinská, Kuba Hylmar, Adam Jezdinský, Štěpán Kuřík B - Jirka Povr, David Magoč, Pavel Horáček, Martin Havlíček, Matěj Kuřík vedoucí: Pavel Hylmar K tomu nesmím zapomenout dodat, že Jirka Povr jezdí hrát za Slovan Liberec a zájem o něho měla i pražská Slavie.     Na nástupu se seřadilo celkem 7 družstev starších a 2 mladší. Pan pořadatel nám poté oznámil, že bude změna, a hrát se bude ve složení 3+1, ne 4+1, jak to mělo být původně. Každé družstvo tak získalo jednoho náhradníka. Hrací doba byla 2 x 7 minut s výměnou stran. Brankářům se líbily jejich hrací brány - dosahovaly jim totiž jen do pasu.    Naše áčko si vedlo dobře, snažili se za všech sil. Los jim však přidělil o mnoho starší a zkušenější soupeře. Nevzdávali se však a bojovali ve všech svých třech zápasech až do konce. Béčko tu předvedlo opravdu nádherný fotbal, měli skvěle sehraný tým. Všechny čtyři zápasy vyhráli s velikým náskokem, a to i nad hodně staršími soupeři. Poslední, nejtěžší, zápas o 1. místo odehráli s Jilemnici a zaslouženě vyhráli.    Na vyhlášení dostaly děti spoustu sladkostí a naší vítězové ještě obdrželi za 1. místo pěkné termohrnky. Bylo kolem 14 h, když pro nás přijel Jirka Vancl a odvezl nás domů. 

     V pátek v 16 h na nás v hasičárně čekal Pepa Vancl, z dětí přišli Matěj Kuřík, Pavel Horáček, Štěpán  Kuřík a Kája Grofová. Nejprve se při takto malém počtu lidí rozmýšlelo, jestli se plánovaná akce vůbec uskuteční. Došli jsme k závěru, že to zkusíme. Třeba ještě někdo dorazí. A opravdu - postupně se začali scházet další lidé.      Přenesli jsme věci do klubovny a mohlo se začít. Pepa strouhal brambory, Lucka Háková připravovala s dětmi těsto. Ale za chvíli se ukázalo, že nám asi bramboráky nejsou přány. Vypnuli na víc než 10 minut elektřinu, právě když jsme je chtěli začít smažit. Zatím jsme svítili, čím se dalo - mobily a sirkami. Jakmile opět zablikalo světlo, věřili jsme, že už bude dobře. Potom však proud vypadl znovu... Tentokrát už ale naposled a jen na chvilku. Netrvalo dlouho a Lucka se Štěpánem začali smažit první kousky. Byly moc a moc dobré. Přicházelo čím dál víc lidí, nakonec se otevřelo i vyhrané červené víno. Pochutnávali jsme si na výborných bramborácích, povídali si a klubovnou vládla pohoda.      Kolem půl šesté chtěly jít děti na chvilku ven, nahoře totiž bylo dost teplo a za okny padal čerstvý sníh. Venku začala pořádná koulovačka a došlo i na stavění sněhuláka. Tomu jsme ze sněhu udělali i oči, nos, pusu a knoflíky. Na hlavu jsme mu nejprve chtěli dát sněhový turban, nakonec to ale byla pěkná kšiltovka. Potom jsme se šli ohřát nahoru a něco sníst. Pomalu se stmívalo a děti už musely jít domů. Před odchodem ale zvládly postavit ještě druhého sněhuláka, aby tomu prvnímu nebylo samotnému smutno.      Nahoře se mezitím muselo přidělat těsto. Vystřídali jsme u plotny Lucku a smažilo se dál. Bramboráky asi všem moc chutnaly, protože se těsto muselo přidělat potřetí. Nakonec jsme ještě umyli a uklidili nádobí a pomalu jsme se všichni rozcházeli domů.