V pátek jsme se sešli na obecním úřadě v 18 h, schůze byla zahájena kolem 19 h. Zavítalo mezi nás i šest dětí - Matěj Kuřík, Kája Grofová, Adam Jezdinský, Markétka Jezdinská, Pavel Horáček a Štěpán Kuřík. Jako první bod programu bylo seznámení s děním v SDH, toho se ujal starosta hasičů pan Vašek Vancl. Pak Míra Hylmar velmi pěkně vyprávěl o cvičeních a soutěžích dětí a dospělých. Dále měl slovo Pepa Vancl  na téma JSDH. Jak říkal, je opravdu škoda, že se na brigádách a pomocných pracích neschází víc lidí. Nezapomnělo se ani na zástupce okolních sborů. Uvítali jsme mezi námi členy z SDH Bukovina, Čistá u Horek, Nedaříž, Jilemnice a Roztoky. Bylo od nich hezké, že se dostavili. Přáli nám úspěchy jak v rámci hasičů, tak i všechno nejlepší na Vánoce a do nového roku. Pan Roman Kouba  z Jilemnice si pro nás připravil i takový malý dárek - statistiku Libereckého kraje o počtu zásahů hasičů. Nejčastěji pomáhají při dopravních nehodách, pak při obecných haváriích a nejméně zásahů mají při požárech.      Večer nám při hudbě pěkně utíkal a kolem 22 h jsme se s dětmi rozešli domů. Líbilo se nám tam, a bylo dobře, že se přišlo podívat i hodně lidí.

    V 8:15 byl sraz u hasičárny a Jirka Vancl nás odvezl do Jilemnice. Začínalo se v 9 h v tamější sokolovně. Sjelo se tu 7 družstev, podmínkou bylo mít smíšené týmy, alespoň se dvěma holkami. To naše družstvo splňovalo nad plán - holky jsme měli čtyři. Toto bylo naše družstvo: Verča Vanclová, Jana Horáčková, Petra Kočárková, Zdenča Grofová, Štěpán Kuřík, Pepa Hák; náhradník Vojta Dubový.       Po přivítání jsme se rozlosovali do dvou skupin, 4 družstva do A a 3 do B. Týmy ze stejného místa ve skupině hrály mezi sebou. Zápas se hrál na 2 vítězné sety, počítalo se do 15. Než jsme přišli na řadu, rozcvičovali jsme se vedle v malém sále. Naším prvním soupeřem byla domácí Jilemnice A. S tou to pro nás dopadlo 12:15 a 10:15, celkově 0:2. Ještě silnějšího soupeře jsme dostali potom, byly jím Semily. Snažili jsme se, ale nevyšlo to - 9:15, 7:15, takže opět 0:2 pro nás. Poslední zápas jsme hráli s Jilemnicí C. A ten jsme si moc přáli vyhrát. Jenže byla z toho remíza a nezachránilo nás ani prodloužení do 25. Potom přišel rozhodující set, opět do 25. A my ho vyhráli! Radost byla obrovská.     Nakonec z toho bylo 5. místo. Asi ve 13:30 jsme na slavnostním zakončení dostali diplom a láhev červeného vína. Byli jsme šťastní, ale unavení. Takže jsme byli rádi, když pro nás Jirka přijel a odvezl nás domů.

     V pátek odpoledne jsme se sešli u hasičárny a kolem 16:30 dorazili k jednomu ze studeneckých rybníků za továrnou. Bylo potřeba vyzkoušet nové plovoucí čerpadlo. Spustili jsme ho na vodu, nastartovali a teď už zbývalo jen čekat. My mladší, Kája Grofová, Markétka Jezdinská, Matěj Kuřík, Pavel Horáček, David Magoč, Štěpán Kuřík a Zdeňa Grofová, jsme tu hráli různé hry s míčem. Dospělí, Pepa Vancl, Pavel Hylmar, Jirka Sucharda a Josef Hamáček, měli menší školení u Tatry, a někteří si s ní zajeli i kondiční jízdu. Potom se šlo nasbírat dřevo na táborák. Už jsme se těšili, jak si opečeme vuřty, ale - nebyl papír ani nic jiného na podpálení. Situaci nakonec zachránil Pavel, když nám ze své motorky „věnoval" trochu benzínu. Oheň pěkně plápolal, tentokrát však byly proti nám vuřty. Ne a ne rozmrznout. Až když jsme je dali na kameny kolem ohniště, podařilo se nám nad nimi vyhrát. A nakonec byly moc dobré.      Jedlo se, povídalo, a bylo nám fajn. Přidali se k nám ještě Vilda Hák a Láďa Hamáček s dcerkou Eliškou. Pohoda a dobrá nálada nám vydržela nejméně do 19 h, kdy jsme se rozešli domů. A ještě musím dodat, že čerpadlo fungovalo dobře.

    V 7:30 jsme se sešli u hasičárny a kolem 8 h vyrazili na cestu. Řidič byl Pavel Hylmar, vedoucí Míra Hylmar, rozhodčí Martin Hylmar a Zdenča Grofová, děti Kája Grofová, Anča Háková, Markétka Jezdinská, Matěj Kuřík, Štěpán Kuřík, náhradník Kuba Hylmar. Na místě jsme byli kolem 8:30, dokonce si nikdo nezapomněl vzít ešus na oběd. Přijelo sem celkem 80 hlídek z blízkého i vzdálenějšího okolí a konkurence byla veliká.       Hned na začátku jsme se já i Martin museli dostavit na svá stanoviště. Martin ke vzduchovkám a já na topografii. A jak vypadal den z mého pohledu rozhodčího? Po nahlášení u pana Jáchyma Klingera, jako hlavního rozhodčího disciplíny, nás po 9 h vyvezlo terénní auto na nejvzdálenější kontrolu K4 - topografie. Byla na vysokém kopci a naskýtal se nám odtud překrásný rozhled do okolí, dokonce bylo možné zahlédnout i vysílač na studeneckém Strážníku. Sešlo se nás tu 10 rozhodčích, úkolů bylo hodně. Mapy, azimut, značky, a to zvlášť pro mladší děti, starší děti a dorost. Občas vysvitlo slunce, ale jinak jsme brzy začali kopci říkat „Větrný vrch". Foukalo tu opravdu pořádně, byla nám zima, a při myšlence, jak dlouho tu ještě musíme zůstat, jsme si už začínali být jistí, že tu zmrzneme. Silný vítr nám bral značky i papíry. Takto jsme čekali na první hlídky. Zkoušeli jsme se aspoň někomu dovolat vysílačkami, jenže to nešlo. Nejdřív všichni říkali, že s nimi neumí. Pak se nám je podařilo zprovoznit, ale na zkoušku spojení nám stejně nikdo neodpovídal. Startovat se mělo v 10 h, k nám doběhla první hlídka v 10:20. S dětmi začala zábava. Většinou všechno uměly, někdy jen mladší prohodily kostel s kaplí nebo vodním mlýnem. A dočkali jsme se i zajímavého spojení - místo elektrické vedení a telefonní stanice nám bylo nahlášeno „elektronní stanice". Vůbec jsme však dětem nezáviděli to běhání do kopců v tomto velmi členitém okolním terénu. Bylo kolem 11 h, když nám přivezli na zahřátí teplý čaj a grog. Aspoň trochu jsme se ohřáli o mohli pokračovat. Potom jsme čekali, že nám přivezou slíbený oběd. Místo toho nám ale ve 12:30 přivezli opět horký čaj. Prověřovali jsme další a další hlídky a pomalu se loučili s myšlenkou na oběd. A pak, když už to nikdo nečekal, k nám asi ve 14:20 přijelo auto s obědy. Byl vynikající řízek a brambory. Sotva jsme to stačili dojíst, když naší kontrolou proběhla ve 14:45 poslední hlídka.      A jak den prožily děti? Po slavnostním nástupu se podle rozlosovaných čísel dozvěděly čas startu. Naše měly číslo 30 se začátkem ve 13:04. Do té doby si hrály s míčem, opakovaly soutěžní věci jako značky a uzle, a stihly si i dojít na oběd. Po 13 h už byly připraveny odstartovat. Na první kontrole, vzduchovkách, se snažily a dostaly jen 7 trestných bodů. Na K2, uzlování, se jim dařilo, nepovedl se pouze jeden uzel. Zato když doběhly na 3. stanoviště, překonání překážky, takový úspěch to už nebyl. Asi je zmohl ten dlouhý běh. Protože jak jinak si vysvětlit, že provaz přelezly jen dvě? Doma to bez problémů zvládaly všechny. U K4 jsme čekali my. Tady se děti docela předvedly, vše bez jediné chybičky. Od nás seběhly kopec a čekala je požární ochrana na 5. kontrole. Jen 2 trestné, to ještě jde. A poslední disciplínu, zdravovědu, zvládly na jedničku. Děti byly opravdu skvělé, měli jsme z nich radost.     Po závěrečném nástupu, kde jsme dostali pamětní diplom, byla pro každého ještě odměna. Všichni členové hlídky, rozhodčí i vedoucí dostali pěknou skleničku. Je na ní vyobrazen roztomilý dráček s požární hadicí v ruce. Už jsme se těšili po dlouhém dni domů, jen v Jilemnici jsme se ještě zastavili na výborné zmrzlině. Zanedlouho jsme se dozvěděli i oficiální výsledky - děti skončily na krásném 23. místě ze 42 družstev.

     V sobotu odpoledne jsme konečně mohli ukázat veřejnosti se vší parádou náš nový přírůstek do hasičské zbrojnice. Jedná se o Tatru 815 CAS 32, do níž se vejde 8200 litrů vody a 200 litrů pěnidla. Na její koupi nám zčásti přispěl kraj a zčásti obec. Byla už potřeba, protože naše šestadvacetiletá cisterna pomalu dosluhovala, a hlavně na ni už nebyly k sehnání náhradní díly.          Na slavnost jsme se začali připravovat kolem 13 h. Na parkoviště před sokolovnou jsme nanosili židle, stoly, lavičky,... a na ukázku i většinu naší požární techniky, např. PS 8, PS 12, DS 16, historickou stříkačku, avii, a další. Na pódiu hrála kapela a moderování celého odpoledne se výborně ujal Honza Horáček. Nejdůležitější chvílí bylo, když hasiči nastoupili před Tatru a zástupce Libereckého kraje slavnostně předal klíče od vozu veliteli naší jednotky Pepu Vanclovi.       Pro návštěvníky bylo připraveno občerstvení a děti ukázaly skvěle zvládnutý požární útok za 26 s. Samozřejmě jsme divákům převedli i něco málo z toho, co naše nová Tatra umí, především výkonné vodní dělo a lafetu, dětem jsem pro zábavu nastříkali na trávník pěnu. Pozvání přijaly i okolní sbory, příkladně Bukovina, Martinice nebo Nedaříž. Při této příležitosti bylo také jednomu našemu zasloužilému členovi, Jáchymu Klingerovi, předáno čestné vyznamenání od bukovinských hasičů. Když jsme kolem 17 h končili a uklízeli, byli jsme potěšeni, kolik lidí má zájem o hasiče a přišlo se na tuto akci podívat.