Na tuto soutěž se málem vůbec neodjelo. Kluků se totiž u hasičárny sešlo nejdříve jen šest, a tak prohlásili, že se nikam nejede. Po chvíli přemlouvání jsme jim však sehnali i sedmého člena a mohli jsme se konečně vydat na cestu. Řidičem byl Radek Litera.                 Celkem se tu sjelo 5 družstev žen a 14 družstev mužů. Tato soutěž byla zvláštní tím, že kromě strojníka se všechny ostatní funkce losovaly až na startovní čáře. A většinou si každý jako naschvál vytáhl přesně tu, kterou nejvíc nechtěl. My, holky, jsme měly startovní číslo 1 a rozlosovaly jsme se takto: stroj - Lucka Háková, koš - Anča Háková, rozdělovač - Zdenča Grofová, savice - Maruška Hylmarová a Radka Tarantová, levý proud - Petra Plichtová, pravý proud - Věra Šírová. Poslední tři jmenované jsme měli půjčené. Útok se nám povedl bez problémů a v čase 51 s.      Kluci měli sartovní číslo 11, jejich sestavu určil los takto: stroj - Radek Litera, koš - Martin Hylmar, savice - Standa Horáček a Tomáš Vancl, levý proud - Štěpán Kuřík, pravý proud - Jindra Slavík, rozdělovač - Vilda Hák. Bylo téměř neuvěřitelné, že si každý z nich vytáhl přesně tu funkci, na kterou je zvyklý. Útok byl celkem dobrý, ale bohužel se jim dlouho nevedlo sešroubovat savice. Výsledný čas byl 46 s.      Vyhlášení proběhlo kolem 17:30. Kluci skončili na 10. místě a nám, holkám, se dokonce podařilo vyhrát bronzový pohár. Bylo to pro nás nádherné překvapení.

   Ve 12 h jsme se sešli u hasičárny a čekali jsme, až Pavel Hylmar přijede s hasičskou avií. Ta byla kvůli přestavbě zbrojnice zaparkovaná v Kruhovce. Na začátku soutěže jsme museli v Nedaříži čekat – zpozdila se totiž elektronická časomíra. Při zahájení nastoupily tyto naše děti: Matěj Kuřík, Kája Grofová, Káťa Hylmarová, Pavel Horáček, Štěpán Kuřík, Markétka Jezdinská, Štěpán Medera; náhradník Adam Jezdinský.  vedoucí: Míra Hylmar a Pavel Hylmar řidič: Pepa Vancl    Celkem tu soutěžilo 6 družstev mladších a 7 starších. Našim se však útok nepovedl tak, jak si asi představovali. Nejprve si Matěj přirazil prst mezi koš a savici, útok ale zvládl dokončit. Potom už byly sešroubované savice i koš, avšak děti se nějak nedomluvily a šly moc dopředu. Druhá savice proto nedosáhla až k mašině a pak se ještě zadrhla o páčky. I přes toto všechno se útok zdařil ve výborném čase.     Matějův prst ale nevypadal vůbec dobře a dost ho bolel, takže jsme ostatní děti nechali na starost Mírovi a vzali ho radši s Pepou a Pavlem do jilemnické nemocnice. Tam mu ruku zrentgenovali a dali do sádrové dlahy. Naštěstí to neměl zlomené, jen naražené, a vrátil se s námi asi za hodinu a půl zpět na soutěž. Tam mezitím probíhaly útoky se starými mašinami. Nejvíc se dětem líbila parnička z Roztok a hlavně to, jak ji museli předtím roztápět. Zajímavá byla i německá hasičská delegace, která do Nedaříže přijela.       Kolem 17 h proběhlo slavnostní vyhlášení. Naše děti byly skvělé, skončily na krásném 2. místě a vyhrály dětské šampaňské a krabici zákusků. Měly velkou radost a my taky. Sotva jsme však přijeli do Studence, spustil se déšť a začala bouřka. Naštěstí byl Pepa moc hodný a rozvezl všechny, kteří tu byli pěšky, domů.

 

V sobotu navečer jsme se kolem 18.30 sešli u hasičárny a připravili si a naložili věci na soutěž. Lucka Háková vzala část holek svým osobním autem a nás ostatní odvezl avií Pepa Vancl a zůstal tam s námi. Zahájení soutěže proběhlo ve 21 h, celkem se účastnilo 22 družstev ve 4 kategoriích. Závodní dráha byla osvětlena pochodněmi, třemi u startu, po jedné u vzdálenosti pro rozdělovač a u čáry před terči. Čas měřila elektronická časomíra, běžel se jen jeden útok. Naši měli štěstí, že si ještě za světla zjistili, kde je v terčích otvor pro nástřik, protože některá družstva se tam vůbec nemohla trefit. Celkem jsme na tuto soutěž dali dohromady dvě družstva, a to ve složení:

družstvo A: Jenda Vancl, Mirka Vanclová, Zdenča Grofová, Lucka Háková, Jana Horáčková, Anča Háková, Kája Grofová

družstvo B: Standa Horáček, Míra Hylmar, Tomáš Vancl, Pepa Hák, Jirka Vacek, Vilda Hák, Mikuláš Krupička.

 

  Po vyplnění přihlášek jsme se mimo jiné dozvěděli, že naše „áčko“ (6 holek a 1 kluk) poběží za muže. Brali jsme to spíš jako legraci, ale byli jsme rozhodnuti ukázat, že i tak na to máme. Útok nám vyšel perfektně, dosáhli jsme času něco přes 37 s. Nakonec z toho bylo 9. místo, takže jsme se ani mezi samými kluky rozhodně netratili. Odměnou nám byla láhev bílého vína a diplom. Klukům z „béčka“ se útok povedl také velmi pěkně, byli lepší než my o pouhé 4 s a stačilo jim to na 5. místo, diplom a láhev vodky.

  Dost dlouho jsme čekali na odběhnutí všech družstev, čas nám ale ukrátila diskotéka a hlavně Pepovo skvělé vyprávění. Asi v 0.50 bylo slavnostní vyhlášení, diskotéka pokračovala až do rána a byla dobře slyšet i ve Studenci, když jsme kolem 1.30 za svitu hvězd uklízeli věci ze soutěže.

  Poslední víkend v červenci pořádal Honza Horáček dvoudenní akci ve Studenci „za továrnou“. Chtěl navázat na slavnou tradici přejezdů rybníka, a to se mu, myslím, podařilo. V sobotu soutěžili v různých disciplínách dospělí, v neděli děti. Po úzké lávce přejížděli rybník na kole a trakaři, a z vysokého můstku dokonce skákali do vody na lyžích a na snowboardu. Podívaná to byla opravdu pěkná. V neděli jsme se jako hasiči stali zpestřením programu my. Naším úkolem byla ukázka požárního útoku na hořící cíl. Připravovali jsme se na to už ve středu, kdy bylo za továrnou mimořádné cvičení. Přímo na místě s námi Honza prodiskutoval, jak by si to celé představoval, a my se mu snažili co nejvíc vyhovět. Nešlo to sice ve všem, ale nakonec byly spokojené obě strany. Útok jsme prováděli s mašinou PS12, na 2 hadice B a 4 C. A aby to bylo pro diváky co nejzajímavější, sáli jsme vodu přímo z rybníka.

    V neděli vypadala celá naše akce takto: Asi v 16.30 spustil Pepa Vancl houkačku na autě. Co nejrychleji jsme vyskákali z auta a běželi směrem k divákům. U rybníka jsme měli připravený vozík a mašinu. Každý si vzal věci, které potřeboval a běžel na určené místo. U koše, savic a mašiny zůstali Martin Hylmar, Vojta Hák, Pepa Hák, Tomáš Vancl a Ondra Beneš. Ostatní – Anča Háková, Zdeňa Grofová, Káťa Hylmarová, Kája Grofová, Kuba Hylmar a Pavel Horáček – popadli rozdělovač, hadice a proudnice a běželi dopředu, kde hasili oheň. Po skončení naší ukázky ještě pokračovaly skoky do vody. Ani se nám nechtělo domů, tak jsme tu asi hodinu zůstali. Někteří si půjčili lodičku a projížděli se, jiní sledovali program. Nakonec jsme Honzovi pomohli s úklidem a jeli domů.

V sobotu v 9 hodin ráno jsme s dětmi odjížděli na soutěž. V Dolní Kalné se v 10.30 sešlo na nástupu spoustu mužských, ženských a dětských družstev. Za nás soutěžily tyto děti: Anča Háková, Kuba Hylmar, Kája Grofová, Pavel Horáček, Štěpán Kuřík, Káťa Hylmarová, Štěpán Medera; náhradník Johana Zelenková. vedoucí: Míra Hylmar řidič: Pepa Vancl   Nejprve si útok odběhli muži, potom ženy a nakonec děti. Všichni měli jen jeden pokus. Měli jsme proto radost z našich dětí, že závod zvládly bez jediné chybičky. Samozřejmě jsme si přáli, aby dopadly co nejlíp. Dokonce to vypadalo, že by mohly být i první. Bukovina však zaběhla rychlejší čas. Jenže měla problémy s košem, a tak ji nejdřív diskvalifikovali. Ona se ale odvolala a nakonec byla diskvalifikace zrušena. Takže naši skončili na krásném druhém místě a vyhráli spoustu cen. Potom pro nás přijel Pepa a odvezl nás domů. Ve Studenci nám ještě Míra koupil všem za odměnu moc dobrou zmrzlinu. A večer se většina z nás sešla u maringotky na opékání vuřtů.