Po 8. hodině jsme odjížděli do Rovenska pod Troskami. Na místo nás Pepa Vancl přivezl kolem 9 hodin, tak jsme měli před zahájením ještě spoustu času, protože se začalo až v 10.30. A za 15 minut už odstartovalo první družstvo. Celkem sem přijela 4 družstva mladších a 11 družstev starších dětí. Útoky se běžely dva, za cíl byly desetilitrové terče a počítal se vždy lepší dosažený čas. Míra Hylmar měl na starost toto družstvo dětí: Anča Háková, Kája Grofová, Kuba Hylmar, Pavel Horáček, Štěpán Kuřík, Markétka Jezdinská, Štěpán Medera. Pokračovat dále ve četní...

Letos jsme uspořádali už 2. ročník soutěže „O pohár hasičů obce Studenec“. Přípravy nám stejně jako vloni daly dost zabrat – bylo potřeba posekat u rybníka trávu, sehnat sponzory, zajistit stánky, jídlo, pití, vypracovat žádosti o dotaci… Pro nás vlastně samotná soutěž začala už v pátek. Dopoledne kluci vykopali jámu pro podzemní káď, odpoledne jsme pomáhali s nakupováním a navážením věcí. V sobotu ráno jeli kluci už v 5.45 h vyměřovat tratě a stavět stánky. Děti se sešly v 8 h, převlékly se a dorazily na nástup.    děti: Matěj Kuřík, Kája Grofová, Kuba Hylmar, Pavel Horáček, Anča Háková, Káťa Hylmarová, Štěpán Medera; náhradník Johana Zelenková      V 9 h se na zahájení sešlo celkem 9 starších a 4 mladší družstva dětí. Měli dva útoky, čas naměřený elektronickou časomírou se sčítal. Před startem naše nejvíc bavilo hrát za deště a v mokré trávě fotbal a tahle zábava jim vydržela až do večera. V prvním útoku běžel s proudnicí Štěpán M., ve druhém si to zkusila Johana Z. Protože ale už od rána pršelo, měli všichni trochu ztížené podmínky, Menší problém nastal poté, co traktor s vlekem, projíždějící po cestě, omylem přetrhl kabel od časomíry. Právě běžící družstvo si tak po opravě muselo zaběhnout útok znovu. Asi ve 12.30 h se vyhlásily výsledky. Naše děti se umístily na 6. místě, dostaly diplom a spoustu cen. Většina z nich tu zůstávala do odpoledne, kdy soutěžili dospělí. O polední pauze, kdy jsme přestavovali tratě, byla vyhlášena zajímavá soutěž – kdo chytí myš, která tam pobíhala, dostane zadarmo pivo. Myš se ale nakonec podařilo chytit dětem (a to dokonce několikrát), takže z výhry nebylo nic.   Na nástup ve 14 h přijela 2 družstva žen a 5 družstev mužů. My, holky, jsme tedy mohly skončit nejhůř druhé.   ženy: Anča Háková, Nikola Pavlíčková, Mirka Hanzlíková, Maruška Hylmarová, Anča Hylmarová, Jana Horáčková, Zdenča Grofová.    První útok jsme zvládly dobře, zato ten druhý se nám moc nepovedl. Nejdřív v blátě u základny uklouzla členka zapojující rozdělovač. Potom se na levý proud dostal asi příliš velký tlak, protože se hadice s proudnicí otočila, a proudařka tak místo na svůj terč začala stříkat směrem ke druhému terči a všude okolo – samozřejmě ale ne schválně. Ostatní si přitom mysleli, že máme hotovo a jen si hrajeme. První místo jsme tak neobhájily a musel nám stačit stříbrný pohár.    V mužské kategorii nastala trochu změna. Sice měli také jednu káď nadzemní a druhou zakopanou, ale ztížené to bylo ještě tím, že jeden z útoků byl na tři krátké savice + překážka u rozdělovače. Naši kluci z A týmu si věřili už od začátku a nevedli si špatně.   muži A: Martin Hylmar, Pavel Hylmar, Tomáš Vancl, Vojta Hák, Pepa Hák, Jirka Vacek, Mikuláš Krupička.    Podařilo se jim bez problémů nasát jak z podzemní, tak i z nadzemní kádě a rychle zaběhnout zbytek útoku. Nakonec jim výsledný čas stačil na pěkné druhé místo. To kluci z „béčka“ na tom byli stejně. muži B: Standa Horáček, Libor Plecháč, Míra Hylmar, Ondra Beneš, Vilda Hák, Jindra Slavík, Radek Litera. Za oba bezchybně provedené útoky se kluci umístili hned za A, na 3. místě. Tyto výsledky jsme se dozvěděli na závěrečném nástupu kolem 16.30 h. Potom už se jen uklízelo a uklízelo.

  Když jsme v sobotu ráno odjížděli, ani v nejmenším nás nenapadlo, jakého překvapení se v Mříčné dočkáme. Po příjezdu, přihlášení a zaplacení startovného nám přidělili číslo 19. Bylo to číslo startu a také europalety, na kterou jsme si měli dát mašinu a ostatní věci. Protože jsme se dostavili dost brzy, místa vedle byla ještě neobsazená. Postupem času se ale začala sjíždět další a další družstva. Nejprve jsme z nich měli legraci, protože byli oblečeni v přiléhavých trikotech a soustředěně se rozcvičovali. To naši dali tohle družstvo dohromady z lidí z A i B týmu, sešli se proto v této sestavě poprvé.    "AB team": Standa Horáček, Míra Hylmar, Jindra Slavík, Ondra Beneš, Vilda Hák, Jirka Vacek, Mikuláš Krupička.               Přivezl nás sem Pavel Horáček a zůstal tu také klukům fandit. Ještě před zahájením jsme se dozvěděli příčinu toho, pro nás tak nezvyklého, počínání ostatních. Tohle totiž nebyla jen tak nějaká soutěž, ale Superpohár!!! Po tomto zjištění chtěli kluci odjet domů. Pak si to naštěstí rozmysleli a rozhodli se udělat vše pro to, aby neskončili poslední. I když to bylo dost těžké, protože slyšet kolem sebe například kolikrát kdo vyhrál republikovou i vyšší soutěž, moc příjemné nebylo.                 Po úvodním nástupu začala závodit první družstva, mužských tu bylo 23. Připravena byla pouze jedna dráha, běželo se na 2 dlouhé savice, na tři hadice B, terče byly desetilitrové a elektronická časomíra dokonce před startem odpočítávala pětiminutový interval na přípravu základny. Dalším překvapením pro nás bylo, jak jsou soutěžící výborně sehraní a rychlí. A to ne že by naši také nebyli. Když jsme ještě viděli časomíru zastavující se kolem 22 s, napadala nás všechny stejná otázka: „Kam jsem to zas jednou přijeli?!“ Jako by nestačilo, že jsme byli považováni za „raritu“ celé soutěže. Neměli jsme totiž speciálně upravenou mašinu, ani nové závodní hadice, proudnice nebo helmy. Nejvíc jsme se ale odlišovali oblečením, protože naši měli tmavě modré montérkové mundúry a volná žlutá trička. Třeba ale právě proto nás ostatní povzbuzovali, když jsme se chystali na start.              Náš strach, že si za 5 minut nestihneme připravit základnu, se ukázal jako zbytečný. Potěšila nás podpora diváků. Ta však trvala jen do té doby, než jsme vyběhli. To jsme zase překvapili my je. Sice od nás asi nic světového nečekali, ale tohle bylo příliš. V porovnání s ostatními se totiž kluci k základně dostali „rychlejší chůzí“ a maličko si tam překáželi. Levý proudař navíc asi nečekal tak velký tlak, takže to s ním pořádně zamávalo. Náhodu ale byli naši kluci skvělí. Výsledný čas 42,70 s je víc než dobrý. A ještě jeden nečekaný kousek se jim podařil – porazili totiž i mistry republiky!              V poledne jsme si dali párek, pivo, limonádu a chvíli jsme čekali na konec závodu. Nakonec jsme to ale vzdali, protože v 30° C horku, když se nedalo před sluncem nikde schovat, se nám tu až do večera čekat nechtělo. Odpoledne totiž byly na řadě ještě ženy. Zůstal tu tedy jenom Míra, protože se mu prý nechtělo domů, a aby přece po celkovém vyhlášení přebral aspoň diplom. Kluci tedy svůj cíl, tj. neskončit poslední, bez problémů splnili – získali 21. místo.

V sobotu dopoledne se jela této soutěže zúčastnit obě dvě naše družstva kluků. družstvo A: Martin Hylmar, Pavel Hylmar, Tomáš Vancl, Vojta Hák, Pepa Hák, Jirka Vancl, Jirka Vacek družstvo B: Standa Horáček, Míra Hylmar, Libor Plecháč, Ondra Beneš, Vilda Hák, Radek Litera, Jindra Slavík řidič: Pepa Vancl   Připraveny byly dvě dráhy s nadzemními káděmi. První útok se běžel na tři krátké savice + muži bariéra u rozdělovače, druhý útok byl na dvě dlouhé savice a bez překážky, koš bez lanka. Časy z obou útoků se sčítaly. Kolem 14 h soutěž konečně začala. Na nástupu nám řekli ještě pár věcí k organizaci, a první družstva mohla jít na start. Našemu „áčku" se oba útoky povedly na jedničku, a to dokonce s výborným časem 26 s a 31 s. U „béčka" už to tak hladce neprobíhalo. V prvním útoku totiž jeden člen přišlápl hadici B k rozdělovači, ta mu podtrhla nohy a vyhodila do vzduchu. A než se potom zapojila, chvíli trvalo. Alespoň jsme pobavili diváky, a čas 32 s není vůbec špatný. Ani při druhém útoku jim však štěstí nepřálo. Stala se drobná chyba při spojování na základně - jedna hadice tam po vyběhnutí zůstala ležet. Protože si levý proudař myslel, že už by to stejně nestihl dát si do pořádku a doběhnout dopředu, kluci útok nedokončili. Při čekání na výsledky jsme si dali párek a pití a povídali jsme si u stolu. Obě naše družstva nakonec skončila první, jedni sice od konce, ale to nevadí. Odměněni byli diplomem a lahví kořalky (ta měla etiketu vyrobenou speciálně pro tuto soutěž), a družstvo A navíc i krásným zlatým pohárem.

Na tuto tradiční soutěž, pořádanou 1. května, jsme po 12. hodině vyjeli v tomto složení: Anča Háková, Kája Grofová, Kuba Hylmar, Pavel Horáček, Štěpán Kuřík, Káťa Hylmarová, Štěpán Medera; náhradník Káťa Ulmanová. řidič: Pepa Vancl vedoucí: Pavel Hylmar   Po 13.30 h přivítal p. Jiřička na nástupu 29 družstev z 15 sborů Královéhradeckého a Libereckého kraje. Mezi všemi zářily na první pohled naše děti, protože na sobě poprvé měly svítivé nové mundury, které byly od těch výjezdových téměř k nerozeznání. Po upřesnění pravidel si děti vylosovaly startovní čísla a mohlo se začít. Naši měli startovní číslo 10. Trvalo proto dost dlouho, než přišli na řadu - čísla se totiž losovala za sbory, nikoli za jednotlivá družstva. Slunce pěkně připalovalo, a tak nás potěšil Míra, když nám koupil limonádu. Jinak jsme většinu času strávili podél trati a stopovali soupeřům útok. Pak konečně přišla chvíle, kdy jsme měli ukázat, co umíme. Děti si připravily základnu a seřadily se ke startu. Ten se však kvůli předčasnému vyběhnutí družstva musel zopakovat. Útok probíhal celkem hladce, naneštěstí se ale strojník netrefil savicí na mašinu a dal ji přes závit. I když to hned opravil, pár cenných sekund to trvalo. Nevadí, stane se. I tak byl útok dokončen za pěkných 27 s.  Pavel ještě odvezl na motorce Káťu Ulmanovou, protože musela být brzo doma, a už jsme čekali na výsledky ostatních. Dali jsme si párek, pití, sušenku a děti si zahrály fotbal. Kolem 19 h se začalo s vyhlašováním výsledků. Naši se umístili v kategorii starších velmi slušně - na 7. místě z 19 družstev. Vyhráli diplom, ohýbací tužku, lízátko a dětské šampaňské, které po příjezdu vypili v hasičárně.