V 19 h jsme se sešli u hasičárny, připravili si věci, převlékli se a odjeli do Nedaříže. Nakonec soutěžilo jen družstvo kluků, a to v tomto složení: Standa Horáček, Libor Plecháč, Pavel Hylmar, Vilda Hák, Vojta Hák, Míra Hylmar, Jindra Slavík; a byl nás podpořit i náš pan farář Miloslav Paclík. Večer ještě přijeli na kole Pepa Vancl a Jirka Vancl.    Po 20 h byla soutěž zahájena slavnostním nástupem a rozlosováním čísel. Klukům připadla devatenáctka se startem kolem 23 h. Pavel do té doby odjel domů, stejně tak Jindra slíbil přijet až na čas útoku. Takže to vypadalo, že když to nestihnou, zasoutěží si i pan farář. Než šli kluci na start, povídali jsme si u stolu, měli párek a pivo a sledovali ostatní družstva. Trať byla krásně osvícena pochodněmi a měření času zajišťovala elektronická časomíra. K tomu nám na obloze svítily tisíce hvězd... Potěšilo nás, že se panu farářovi na soutěži líbí a považuje nás za dobrou partu. A to snad jsme, protože zábavy bylo hodně a pořád bylo o čem společně povídat.     Večer ale bylo jasné, že se starty opozdí. Časomíra totiž začala mít problémy se startovacími pistolemi. Jedna sice střílela, ale většinou nespustila čas, zato druhá nestřílela, ale čas spustila vždy. Takže se starty musely i několikrát opakovat, a jednou dokonce celý útok, protože jeden z terčů nestopnul čas.      Blížilo se k půl jedenácté, když jsme začali shánět ostatní kluky, protože jsme je už dlouho neviděli. Nemohli jsme je však nikde najít. Nebyli u stánků, u stolů, podél trati ani u vozíku s věcmi. Pak se ukázalo, že šli spát do auta. Nechali jsme je tedy pěkně vyspat a vzbudili je až před 01 h, kdy měli jít závodit. Útok vypadal dobře, a když se první terč zastavil na čase 30,45 s , vypadalo to dokonce na pohár. Sledovali jsme, když se už konečně zastaví i terč druhý. Bylo to o 24 s později. Levý proudař měl nějaké problémy, a jak později prohlásil, „málem mu to rozbilo pusu". Nakonec ale všechno dobře dopadlo a hlavní bylo, že kluci svůj útok dokončili. Pak už se jen čekalo na výsledky, naštěstí nám čas utíkal docela rychle. V 02:30 jsme se dozvěděli, že kluci obsadili ve své kategorii 6. místo, vyhráli diplom a láhev bílého vína. Po 03 h jsme odjížděli domů.  

    Tak i martiničtí hasiči měli štěstí a dočkali se nového výjezdového auta. Dostali jsme pozvánku na slavnostní předání a s radostí jsme ji přijali. Kolem 13 h jsme dorazili na místo a potěšilo nás, jak to mají pěkně připravené. Kryté stoly, hudba, občerstvení, ... Po příjezdu jsme také každý dostali lístek na párek a limonádu. Kolem 13:20 došlo ke slavnostnímu předání klíčů od nového auta značky Gazelle Kombi starostovi martinických hasičů. A jak sám řekl, je docela symbolické, že „starou Máňu vystřídá mladá Gazella". Odpoledne se líbilo i dětem, pro které bylo připraveno plno her a soutěží o lákavé ceny. A okolní sbory, včetně našeho, předvedly své historické stříkačky. Od nás tu byli Jirka Sucharda, Petr Vancl, Václav Vancl, Josef Hamáček, Vojta Hák, Tomáš Vancl, Vilda Hák a Luboš Link. Všem se tu moc líbilo.

    Před 12. h nás Jirka Sucharda dovezl v této sestavě na místo:  Míra Hylmar, Mikuláš Krupička, Jenda Vancl, Jirka Vacek, Martin Hylmar, Standa Horáček, Vítek Hylmar, Zdeňa Grofová. Po příjezdu jsme všichni dostali obědové lístky, kterých jsme se rozhodli hned využít. A tak jsme si za chvíli už pochutnávali na kuřecích stehnech s chlebem. Potom jsme se zúčastnili průvodu obcí, kde byla k vidění i historická koňská stříkačka.     Odpoledne následovaly ukázky historické hasičské techniky. Také naši kluci se tu předvedli se starou stříkačkou a sklidili zasloužený potlesk od diváků za to, jak neúnavně běhali s kbelíky a konvemi od kádě k ruční stříkačce a zpět.     Navečer následovala ukázka vybavení hasičských aut a potom nám členové historické šermířské skupiny REGO ukázali své umění. Počkali jsme si ještě na zábavné vystoupení Mžoretů a pak už byl čas vydat se domů.

    Byla sobota ráno a družstvo našich kluků se sešlo u hasičské zbrojnice. Připravili si věci s sebou, převlékli se a vyrazili směr Dolní Kalná. Na slavnostním zahájení zjistili, že konkurence je veliká a oni se musí snažit, aby obstáli. Naštěstí měli dobře natrénováno a útok se jim povedl. Dali si párek a pivo a čekali na výsledky. Nakonec se našlo pouze jediné družstvo, které mělo útok rychlejší než oni. Kluci tak skončili na krásném 2. místě, vyhráli pohár, diplom a něco dobrého k pití. Odpoledne se vraceli spokojeně domů.  

   Na tuto soutěž se vydala obě naše družstva, muži i ženy. Obě měla výborně natrénováno, a tak jsme byli zvědaví, jak dopadnou. Vodu na doplňování kádí obstarávali Pepa a Jirka Vanclovi přes naši Tatru. Bohužel, místo toho, aby jim za to soutěžící poděkovali, strhl se tu jeden ošklivý incident, který se řešil ještě dlouho po soutěži. Ti, kdo u toho byli, mi jistě dají za pravdu.     Našim klukům se oba útoky povedly ve výborném čase, první zvládli za 29,47 s a druhý dokonce za 26,31 s. Protože se oba časy sčítaly, patřilo klukům zaslouženě 1. místo ze všech 15 zúčastněných družstev.     Ani holkám se nevedlo špatně, časy obou útoků měly docela vyrovnané - 46,88 a 48,93 s. Stačilo to však až na 8. místo, ale nebyly v žádném případě poslední.