Kolem 8.30 h vezl Pepa Vancl 14 dětí a 2 dospělé (Ondra Beneš - trenér, Míra Hylmar - rozhodčí) směr Čistá u Horek. Pilně jsme před závodem trénovali a děti byly dokonce na soustředění, a tak jsme byli zvědaví, jak nám to půjde. Brzy po příjezdu nám na nástupu sdělili základní pravidla a vylosovali jsme si startovní čísla. Podle nich nám určili čas startu, který jsme si museli hlídat. Časomíra totiž byla spuštěna ve stanoveném čase a bylo jedno, jestli družstvo odstartovalo nebo ne. Startovalo se po 4 minutách. Protože přijelo celkem 81 hlídek, měli jsme před startem spoustu času. Ten jsme využili různě - hlavně opakováním značek a uzlů, povídáním a občerstvením.   Jako první z našich startovaly mladší děti - v 10.53 h, se startovním číslem 18. Byli to: Markétka Jezdinská, Káťa Ulmanová, Kuba Hylmar, Pavel Horáček, Matěj Kuřík.   Cestu měli značenou oranžovými fáborky. Na trati je nejdříve čekaly vzduchovky. Jakmile odstříleli, běželi po cestě až ke druhé kontrole - topografii. Tady je přivítal Míra Hylmar a pan Jáchym Klinger. Za úkol měli správně určit topografické značky a zorientovat mapu, což se jim povedlo bez jediné chybičky. Na dalším stanovišti poznávali hasičské značky a přiřazovali hasební prostředky. Dále je čekalo vázání uzlů, které tak pilně trénovali. Jako 5. disciplína bylo překonání překážky - šplh po vodorovném laně - a to jim velké problémy nedělalo. Posledním úkolem byla zdravověda, přesněji vázání ruky a kolena pomocí trojcípého šátku. A úplně poslední byl sprint do cíle. Závod se jim podařil velmi dobře, dosáhli 13. místa z celkem 25 hlídek.   Asi v 11.30 jsme se vydali do místní školní jídelny na oběd. Bylo tu ale tolik lidí, že když jsme vyčekali tu dlouhou frontu a dostali guláš s chlebem, tak jsme si už neměli kam sednout. Naštěstí si toho kuchařky všimly a otevřely speciálně pro nás třídu, kde jsme se mohli najíst. Po obědě nám Pepa koupil limonádu, aby nám čekání rychleji uběhlo.   Ve 13.49 h byly se startovním číslem 37 na řadě starší děti, jmenovitě: Káťa Hylmarová, Anča Háková, Jana Tauchmanová, Kája Grofová a z Čisté měli "půjčeného" Štěpána Postolku.   Po cestě je vedly červené fáborky. Také oni měli jako první disciplínu střelbu. Vypadalo to ale, že vzduchovky jsou snad začarované a vůbec se z nich nejde do špalíčků trefit. Potom děti doběhly ke 2. kontrole, kde pod dozorem našich rozhodčích - Míry a pana Klingera - určovaly topografické značky, azimut a orientovaly mapu. A všichni to zvládli na jedničku. Na další kontrole je čekal test z požární ochrany - znalost hasičských značek a správné určení hasebních prostředků. Další úkol bylo vázání uzlů, kde na správnost dohlížel náš známý jilemnický hasič, pan Roman Kouba. Na 5. stanovišti měli přelézt po laně. Až na jednoho se to všem podařilo. A jako poslední disciplína byla zdravověda, ve které po dětech chtěli (stejně jako u mladších) pomocí trojcípého šátku zavázat koleno a ruku a navíc pomocí „živé berly" a „stoličky" z rukou dopravit zranění k určenému místu, židli, obejít ho a vrátit se zpět. A pak už jen rychle do cíle. Ani starší děti si nevedly v tomto závodě nijak špatně a obsadily 33. místo z celkových 45 družstev.   Ve 14.57 h startoval se startovním číslem 9 dorost: Štěpán Kuřík, Pepa Hák, Zdenča Grofová, Vojta Hák, Tomáš Vancl.   Nejprve nás čekala střelba ze vzduchovky. Ta se nám ale moc nepovedla, a tak jsme rychle běželi po modrých fáborcích dál. Po cestě jsme vyběhli ke druhé disciplíně - topografii. Tam na nás čekal pan Klinger a Míra. Měli jsme zde za úkol přiřadit slovní název optické signalizace k obrázku. Dál jsme seběhli kopec a určovali věcné prostředky požární ochrany. Poté nás v lese čekal vodní příkop. U další kontroly jsme přiřazovali určitou skupinu látek k nejvhodnějším hasicím přístrojům. Po dalším běhu (nebo spíš chůzi, protože už jsme toho měli dost) byl na řadě azimutový úsek. Podle údajů, které jsme si museli na startu opsat (3 azimuty a vzdálenost) jsme na určených místech hledali razítka a natiskli si je na papír. První razítko jsme uviděli hned, ale druhé jsme nemohli najít. Dohonila nás proto další hlídka. Ta ho našla celkem brzy a zavolala nás, ať si ho jdeme taky natisknout. (Musím říct, že to od nich bylo moc hezké a hlavně nás to překvapilo.) Třetí razítko už jsme našli bez problémů a pokračovali jsme v závodě. Nyní nás čekal šplh po laně, kterého jsme se trochu obávali. Nebylo však proč. Kromě jednoho, který měl naraženou ruku, jsme vyšplhali všichni. Teď už bylo před námi jen poslední stanoviště, a to zdravověda. Úkol zněl jasně: provést ošetření tepenného krvácení na vnitřní straně lýtka a transport zraněného na nosítkách do cíle. To jsme byli rádi, že už máme závod za sebou! Nedopadli jsme sice nejlíp, skončlili jsme na 6. místě (ze 6), ale nasbírali jsme alespoň pár zkušeností.   Po odběhnutí všech družstev jsme nasedli do auta a jeli domů. Cestu jsme si (jako vždy) ještě zpříjemnili zmrzlinou.

Ve dnech 1.-3. 10. pořádali hasiči z Jilemnice soustředění mladých hasičů v areálu blízko hradu Pecka. Účastnit se ho mohli všichni, kteří si chtěli nanečisto vyzkoušet blížící se branný závod. V pátek, 1. 10., bylo na programu ubytování dětí v chatkách a školení vedoucích. Naši Studenečtí však přijeli až v sobotu ráno. Pepa Vancl jich přivezl šest: Markétka Jezdinská, Pavel Horáček, Kája Grofová, Matěj Kuřík, Káťa Hylmarová, Kuba Hylmar. Jako vedoucí s nimi jel Pavel Hylmar.  Nejprve je uvedli do společenské místnosti a nabídli jim možnost uložit si věci do připravené místnosti. Dále si po rychlém vyplnění stravovacího lístku došli na snídani. Pak se děti přesunuly na dětské hřiště a bavily se na různých prolézačkách. Následně si šly zkusit všechny dovednosti, které budou při závodu potřebovat, a prohlédli si trať. Ta je zarazila hned ze začátku - nikdo nemohl uvěřit, že se bude opravdu běžet do tak strmého kopce (ten děti později pojmenovaly „Strmilovák"), Následoval oběd, polévka a vepřo-knedlo-zelo. Kdo chtěl, mohl si odpoledne zahrát fotbal nebo třeba společenské hry. To aby lépe uběhlo čekání, než na ně přijde v závodu jednotlivců řada. V tom je čekala nejdříve střelba ze vzduchovky, běh do strmého kopce, vázání uzlů, určování azimutu a mapy, hasebních prostředků a hasičských značek, šplh, topografické značky a zdravověda. Každý měl svou kartu, do které se zapisovaly jeho výsledky, a ta se v cíli odevzdala. Po doběhnutí se děti občerstvily dobrým čajem a opět hrály společenské hry. Zanedlouho jim ukázali jejich výsledky a šlo se na večeři. K té se podával řízek a bramborový salát. To už pro všechny přijel Pepa a rozvezl je domů.   V neděli ráno se vše opakovalo. Pepa je přivezl, děti se nasnídaly a šly hrát stolní tenis. Po nástupu se pustily na trať - dnes závodily jako kolektiv. Než na ně přišla řada, hrály si na dětském hřišti nebo se učily uzle a značky. Jejich čas přišel kolem 10.53 h. Po zdárném absolvování všech kontrol doběhly do cíle a vydaly se na oběd. Dnes se podávala svíčková a čaj. Odpoledne se děti bavily hlavně na dětském hřišti, ale čas si našly i na stolní hry. Při nich však nastal problém - nikde se nenašla hrací kostka. Děti zachránil až Matěj, který potřebnou kostku vyrobil z papíru. Kolem 16 h byl závěrečný nástup. A vyplatilo se - děti skončily na 4. místě. Potom se mezi všechny dala krabice s jablky a každý si mohl vzít. Ihned se kolem ní nahrnuli úplně všichni, jen aby se na ně dostalo. Po rozloučení děti přemluvily Pepu, aby je zavezl na hrad Pecka. Tam na ně počkal a děti se s Pavlem vydali na prohlídku. Protože však bylo dost hodin, průvodce už neprováděl. To ale dětem vůbec nevadilo a prošly si celé nádvoří samy, a nezapomněly se podívat ani do těch „nejzajímavějších" míst, nad kterými tabulka hlásala „Vstup zakázán". A pak se cestou domů samozřejmě nemohla vynechat zastávka na zmrzlinu, takže si děti hezky zakončily pro ně náročný den.

V 8.30 odjíždělo od hasičárny toto družstvo dětí: Matěj Kuřík, Kája Grofová, Helča Tauchmanová, Pavel Horáček, Anča Háková, Bětka Kuříková, Káťa Hylmarová. řidič: Pepa Vancl  Jako dozor jel Ondra Beneš, pomoct jeli i Vojta Hák, Martin Hylmar a Zdenča Grofová, později přišel i Pavel Hylmar.   Děti si vylosovaly startovní číslo 9 a za chvíli nastoupili k provedení prvního útoku. Podařil se jim dokonce v lepším čase, než kdykoliv na trénincích. Po dětech závodili muži „dříve narození", jak bylo psáno na plakátech. Ti soutěžili s PS 8. A po nich byly opět na řadě děti. Před tím, než naše stanuly na startovní čáře, stihli poobědvat párek. Při druhém útoku si udělaly další osobní rekord v čase 24,48 s. Po nich šli zase muži. Než nastalo vyhlášení, koupil nám Pavel každému limonádu a sušenku. Povídali jsme si a čekali na výsledky. Nakonec jsem mohli slavit velký úspěch - děti se umístily na 2. místě. Cestou domů jsme se ještě zastavili na Horkách a dali si zmrzlinu. Potom jsme uklidili věci a v klubovně snědli vyhraný dort. Shodli jsme se na tom, že byl moc a moc dobrý!

Na této soutěži nakonec závodili jen kluci, holkám se nepodařilo dát družstvo dohromady, a tak jely alespoň jako diváci.  Po 19.30 se do Nedaříže vyjelo v této sestavě: Standa Horáček, Míra Hylmar, Ondra Beneš, Pavel Hylmar, Vilda Hák, Mikuláš Krupička, Jindra Slavík; náhradník: Tomáš Vancl řidič: Lukáš Kalenský Na začátku jsme se velmi pobavili nad startovní listinou. Kromě jmen, trenéra atd. po nás ještě chtěli přezdívky, maséra, doping a oběť družstva - řidiče. Kolem 21 h nás při slavnostním nástupu překvapila velká účast - přijelo 18 družstev mužů a 6 družstev žen. Naši kluci si vylosovali startovní číslo 11. Po upřesnění pravidel se zjistilo, že savice mohou přesahovat základnu jen na jednom místě. To znamenalo, že kluci nemohli závodit tak, jak to měli nacvičené - mít savice do „L". Narychlo tedy ještě natrénovali druhý způsob.   Soutěž byla ztížená tím, že se běhalo téměř potmě, jen podél trati byly rozsvícené pochodně. Jinak si družstvo muselo vystačit s malým světýlkem od mašiny. Navíc se krátce před startem našeho družstva rozpršelo. Kluci se na závod pilně připravovali, ale po odstartování se jim stala zbytečná chyba. Nedotáhli totiž savici na mašinu a nasáli vzduch. A nebýt toho, mohli mít útok asi o 10 s rychlejší. Potom jsme už jen čekali, až odzávodí všechna družstva. Zatím jsme si došli na klobásu a kluci si připili na příští lepší výsledek. Když nám byla zima, šli jsme se ohřát do auta a povídali jsme si. Vyhlášení výsledků bylo stanoveno až na 01 h. Do té doby jsme si stihli i zatancovat, Kluci se nakonec umístili na pěkném 10. místě a vyhráli diplom a láhev citronové vodky.

Letos naše poslední soutěž. Ne všichni totiž budeme moct po prázdninách, v dalším roce, dál soutěžit. Alespoň za děti ne, mnoha z nás je už patnáct let. A jestli se povede dát dohromady dorost, kdo ví. Rozhodli jsme se proto, že na této soutěži budeme bojovat o co nejlepší výsledek. Tohle bylo naše družstvo: Martin Hylmar, Anežka Tauchmanová, Zdenča Grofová, Tomáš Vancl, Vojta Hák, Anička Háková, Kája Grofová náhradník: Káťa Hylmarová řidič: Jirka Vancl Místo Pavla, který byl v zaměstnání a přijel za námi až kolem 12 h, jel jako dozor Ondra Beneš.   Asi v 11 hodin začalo slavnostní uvítání. Družstev ve starší kategorii přijelo 8, v mladší jen jedno. My jsme si vylosovali startovní číslo 3. První útok jsme zvládli v rekordním čase - 30,98 s, a to se ještě musely naplnit terče, nestačilo se jen napoprvé dobře trefit. Potom jsme si došli na oběd - klobásu. Po přestávce jsme k provedení druhého útoku nastoupili jako 6., šlo se odzadu. Věřili jsme si, že se nám to povede pod 30 s. To se ale nestalo. Pravá proudnice se ze začátku nějak nemohla trefit do terče, a čas neúprosně ubíhal. Ani tento výsledek - 38,75 s - nebyl nejhorší. Měli jsme štěstí, že se tu počítal vždy nejlepší dosažený čas. Sotva poslední družstvo odzávodilo, začalo silně pršet a přišla bouřka. Vyhlášení výsledků se proto konalo pod střechou. Z tabulky jsme už věděli, jak to s námi dopadlo. Měli jsme obrovskou radost - vyhráli jsme první místo a skvěle tak zakončili sezónu. Dostali jsme pohár, diplom a prospekty o okolí Rovenska. Pak už byl čas na odjezd. A jaká by to byla cesta domů, kdybychom se nestavili v Jilemnici na točené zmrzlině!   Ten den večer se konala ještě jedna akce, bylo to opékání vuřtů za hasičárnou. Po 19. h se začalo s přípravami. Bylo potřeba nanosit lavičky, dřevo, rozdělat oheň...a mohlo se začít. Tentokrát si každý opekl to, co si z domu přinesl. K tomu jsme popíjeli vyhrané lahve vína a kořalky. Účast byla velká - obě družstva mužů i žen, a několik dalších dospělých. U ohýnku bylo příjemně, kolem půl deváté nás ale překvapil pořádný liják a bouřka. Utíkali jsme se schovat do hasičárny. Odtud se nám za chvíli naskytl nádherný pohled na duhu. Byly dokonce dvě nad sebou, a ta zadní byla krásně jasná. Když přestalo pršet, duha zmizela a my se vrátili k ohni. Přivítal nás svým hřejivým teplem a zlepšil nám náladu. Zábava pokračovala dál. Jedlo se, pilo, povídalo a vydrželi jsme zde až dlouho do noci.    Další den, 4. 7., jeli na soutěž do Rovenska studenečtí „muži". Tohle bylo jejich družstvo: Vilda Hák, Ondra Beneš, Míra Hylmar, Vojta Hák, Jindra Slavík, Pavel Hylmar, Standa Horáček řidič: Libor Exner   Kluci soutěžili na 3 „béčka" a nástřikové terče. Oba útoky se jim celkem povedly. Některá družstva však měla daleko silnější mašiny než oni, a tak byla rychlejší. Kluci nakonec skončili na 11. místě ze 17, a to je taky pěkný výsledek.