Na tuto soutěž jsme se jezdili připravovat do Nedaříže. Aby se vše lépe nacvičilo, jelo se v pátek na kolech, místo školy. Problém byl ale v tom, že jsme pořád neměli dostatek lidí potřebných na soutěž - to je minimálně 9 + 1 náhradník.  I to se však vyřešilo a v sobotu jsme po 7. h vyjížděli na cestu v tomto složení: Vojta Hák, Martin Hylmar, Tomáš Vancl, Anča Háková, Anežka Tauchmanová, Kája Grofová, Zdenča Grofová, Markétka Jezdinská, Káťa Hylmarová náhradník: Káťa Marková Řidič byl Jirka Sucharda a podpořit nás jel, kromě vedoucího Pavla Hylmara, i náš „druhý trenér" Míra Hylmar.   Brzy po příjezdu jsme zjistili nemilou věc - zapomněli jsme si přivézt hadice na útok. Naštěstí pro ně Míra s panem Suchardou dojeli. Než se vrátili, stihli jsme slavnostní zahájení a splnili jednu z disciplín - štafetu dvojic. Tu jsme při cvičení nikdy nezkazili, ale tady jsme udělali hloupou chybu - jeden člen vyběhl dřív.  Dále jsme výborně zvládli štafetu CTIF. Po další štafetě, 4 × 60 m, následovala cesta do jídelny na oběd. Podávala se svíčková a čaj. Dobře najedeni jsme šli provést útok CTIF. Tentokrát se nám povedl, a dokonce jsme ani nezapomněli, že se u toho nesmí mluvit. Posilnili jsme se párkem a zmrzlinou a před námi byla už jen poslední disciplína - požární útok. Na ten jsme si věřili, ale bohužel až moc. Vše probíhalo hladce až do té doby, než se dostala voda dopředu. Na pravé proudnici se „zlomila" hadice a místo očekávaného přímého proudu začala voda stříkat na všechny strany - rozprašovala se a dlouho nebylo možné strefit terč. Zjistili jsme, že za výsledný čas bychom normálně stihli útoky dva.   Abychom si po tom nezdařeném útoku trochu spravili náladu, šli jsme k řece. Skákali jsme po kamenech, házeli „žabky" a někteří se rozhodli řeku přebrodit. I když voda v Jizeře byla velmi studená a sahala jim místy až po pás, podařilo se našim odvážlivcům bez problémů přejít tam i zpět. Pak následovalo rychlé převléknutí do suchých věcí. U vody bychom klidně strávili celé odpoledne, později nám ale začalo být divné, že už tam nikdo jiný kromě nás není. Běželi jsme se proto podívat na nástupiště. A dost jsme se zarazili, když jsme viděli, že už se dávno vyhlašují výsledky! Rychle jsme sehnali ostatní a doufali, že nás ještě nečetli. Přišli jsme a slyšeli, kdo byl na 4. místě, 3. , ... a bylo nám jasné, že jsme to prošvihli. Měli jsme ale obrovské štěstí - tohle byly výsledky mladší kategorie. Pořádně jsme si oddychli a čekali na výsledky starších. S příliš dobrým umístěním jsme nepočítali, zachránit nás mohly jen body z podzimního kola. Nakonec dopadlo vše velmi dobře - skončili jsme na 11. místě.  Cestou domů jsme se stavili v Jilemnici na točené zmrzlině. A protože jsme měli dobrou náladu, v autě jsme jako obvykle zpívali a dokonce jsme složili pro Míru a Pavla písničku, kterou jsme jim pak před hasičárnou zazpívali. Klukům se docela líbila. Poté však nastal při uklízení věcí problém - zjistilo se, že jsme si v Jablonečku zapomněli pomocnou „savicovou značku". Ale nedalo se nic dělat, vracet jsme se pro ni nemohli. Budem to muset zvládnout i bez ní!

Po pár letech jsme se opět rozhodli uspořádat hasičkou soutěž u nás, ve Studenci. Ačkoliv s tím bylo spojeno mnoho práce a zařizování, výsledek stál za to. Vše začalo už více než dva měsíce před soutěží, kdy se sepisovala žádost na kraj o dotace. Poté bylo třeba zajednat vypůjčení stánků, vojenských stanů, digitální časomíry..., objednání jídla a pití na určený termín, shánění sponzorů a v neposlední řadě také rozesílání pozvánek a lepení plakátů.    Pátek - den před soutěží - se líbil především nám, školákům. Po svolení pana ředitele jsme se místo ve škole sešli v 8 h ráno u hasičárny. Pomohli jsme obejít zbývajících pár sponzorů, nadepsali diplomy, rozdělili ceny... Nejvíc se nám ale stejně líbilo, když jsme se z klubovny dívali na hřiště, kde právě měli tělocvik někteří naši spolužáci. Jinak bylo vše brzy hotovo a již po 11.30 h jsme jeli domů.  Odpoledne pomáhali hlavně dospělí a několik starších dětí. Za továrnou jsme na louce u rybníka vyměřovali tratě, a zatímco kluci kopali díru pro káď, vyzvedli jsme v obchodech jídlo a složili ho ve zbrojnici. Navečer jsme ještě všichni přivezli k hasičárně stany a stánky, káď a další věci. Tím naše práce prozatím skončila.        V sobotu před 6 h ranní už byli kluci opět na nohou. Všechno se muselo od hasičárny odvozit k rybníku. Tam se postavily stánky, stany, toalety, připravily se tratě. A stihlo se to ještě dřív, než na soutěž dorazila první družstva. My ostatní jsme se ve zbrojnici převlékli do mundúrů a po půl deváté přijeli k rybníku. Podle připraveného programu závodily dopoledne mladší a starší děti, odpoledne pak muži a ženy.  Protože nebylo slavnostní zahájení, krátce po 9 h už odstartovali první soutěžící. O doplňování vody do kádí se staral Pepa Vancl. Ukázalo se, jak bylo dobře, že jsme měli dvě základny, tím se to hodně urychlilo.   Družstev v dětské kategorii nakonec přijelo 18. Chvíli trvalo, než přišla řada na nás, s pořadovými čísly 12 a 14. mladší: Matěj Kuřík, Káťa Hylmarová, Nikča Vanclová, Markétka Jezdinská, Kája Grofová, Anča Háková, Bětka Kuříková starší: Martin Hylmar, Anežka Tauchmanová, Zdenča Grofová, Tomáš Vancl, Vojta Hák, Helča Tauchmanová, Anička Háková.   Na startovní čáře jsme byli tak nervózní, že jsme vyběhli dřív. Start jsme si proto museli zopakovat. Nebylo však čeho se obávat. Trénink se vyplatil. Bylo znát, že obě naše družstva jsou výborně sehraná. To se ukázalo i ve skvělém čase. Radovali jsme se, ale vyhráno zdaleka nebylo. Podle našich pravidel se totiž dělají útoky dva a oba výsledné časy se sečtou, kromě toho ještě neodstartovala všechna družstva. V přestávce mezi útoky jsme si došli pro párek a limonádu. Pak nastal čas ke druhému útoku. A ten se také povedl! Netrpělivě jsme sledovali ostatní družstva a čekali na konce závodu. A jaké bylo naše nadšení, když jsme se dozvěděli, že obě naše družstva dětí skončila na 1. místě! Po vyhlášení výsledků, předání cen a pohárů, se začaly tratě připravovat na závody dospělých. Ty začaly po 13 h. Pavel, ředitel celé soutěže, všechny hezky přivítal a mohlo se začít. Nejprve jsme si první útok odsoutěžily my, „ženy": Káťa Vanclová, Mirka Hanzlíková, Nikola Pavlíčková, Lucka Háková, Anča Hylmarová, Jana Horáčková, Zdeňka Grofová.    I když jsme moc trému neměly (mohly jsme skončit nejhůř druhé), musely jsme start zopakovat, neboť jsme vyběhly dřív. Útok jsme ale provedly bez větších problémů a v celkem slušném čase.   Poté přišli na řadu „muži": Standa Horáček, Míra Hylmar, Ondra Beneš, Pavel Hylmar, Vilda Hák, Mikuláš Krupička, Jindra Slavík.   I oni zvládli svůj první útok velmi dobře. Zanedlouho jsme už opět byly na řadě my, holky, na 2. útok. Ten jsme zvládly stejně dobře jako ten první, i když čas jsme si moc nezlepšily. Spokojily jsme se proto s předběžným 2. místem. O to větší bylo naše překvapení, když se druhému družstvu žen útok vůbec nepovedl a my se po sečtení časů posunuly do čela tabulky!    Dále soutěžili kluci v druhém, netradičním útoku, který jsme si vymysleli. Závodilo se na 3 krátké savice a hlavní rozdíl byl v tom, že základna nebyla u mašiny. Pohled na závodníky a jejich různou taktiku byl opravdu zajímavý. Jenom škoda, že nám počasí přestalo přát a k pořádné zimě se přidal pořádný déšť. Naštěstí jsme se mohli schovat u stánků, stanů, v hasičských autech a odtud vše sledovat. Soutěžit se samozřejmě nepřestalo. I za ztížených podmínek se našim klukům útok ve vynikajícím čase povedl. A skončili také první! Teď se teprve ukázalo, jak důležitá byla digitální časomíra. Nikdo si alespoň nemohl stěžovat, že jsme byli domluvení s rozhodčími a časoměřiči. Vypadalo totiž trochu nezvykle, že jsme pořádali soutěž a zároveň všechna naše družstva skončila na 1. místě. Byl to ale opravdu skvělý výsledek, dokazující, že trénovat se vyplatí. Potěšilo nás, že si naši soutěž chválila i jiná družstva.    Po vyhlášení, předání sošek, pohárů a diplomů se téměř všichni vydali domů, aby se připravili a stihli hasičskou zábavu začínající ve 20 h v Orlovně. Několik nás tu však u rybníka zůstalo a pomáhali jsme s uklízením. Šlo to pomalu, práce bylo hodně a vytrvalý déšť a zima moc příjemné nebyly. Ale zvládli jsme to. Odvozili jsme zpátky lavičky, stoly, stánky, popelnice, stany, udírnu, toaletu... a s pocitem dobře vykonané práce jsme se před 22 h rozcházeli domů. Poděkování za celou tuto soutěž, organizaci a zařizování patří především Pavlu Hylmarovi, dále pak všem, kteří pomáhali s přípravou, uklízením a samozřejmě také našim řidičům. Děkujeme!

Stejně jako minulý rok jsme se i letos zúčastnili prvomájové soutěže v Čisté. Rozdíl byl však v tom, že tento rok jsme dali dohromady družstva dvě. mladší: Matěj Kuřík, Anča Háková, Bětka Kuříková, Nikča Vanclová, Kája Grofová, Markétka Jezdinská, Káťa Hylmarová starší: Martin Hylmar, Anežka Tauchmanová, Zdenča Grofová, Tomáš Vancl, Vojta Hák, Helča Tauchmanová, Anča Háková vedoucí: Pavel Hylmar   Krátce před 13 h nás Pepa Vancl dovezl na místo konání, odpřáhl vozík s věcmi, popřál nám hodně štěstí a odjel s avií domů. Kolem 14 h jsme se dočkali slavnostního zahájení. Po upřesnění všech organizačních věcí se losovalo pořadové číslo pro sbory. Měli jsme štěstí - zase na nás vyšla šestka. Než na nás přišla řada, sledovali jsme soutěžící a ještě naposled si zkoušeli nasucho útok. Byli jsme rádi, že nás přijeli podpořit i fanoušci - Míra Hylmar, Anča Hylmarová, Kuba Hylmar a Káťa Marková.    Nejdřív soutěžili mladší. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy se dával na naši mašinu přetlakový ventil. Ať se rozhodčí snažili, jak chtěli, nandat se jim ho nepodařilo. Museli si vypůjčit přechod a spoj prodloužit. Poté už šlo vše bez problémů. Družstvo bylo odstartováno a bez jediné chyby provedlo svůj útok. Rychle se sbalily hadice a základnu si připravili starší. Rozhodčí velmi překvapilo, když viděli, že máme savice (kvůli startu z boku) položené do „pravého úhlu" místo vedle sebe. Byli jsme totiž jediní, ale jak se ukázalo, nápad to byl dobrý. Nemuselo se přebíhat, nepletli jsme se a navíc to bylo rychlejší. I nám se útok povedl a byli jsme  s výsledkem spokojeni.   Všichni jsme si oddechli, že už to máme za sebou a vydali jsme se na párek a limonádu. Potom už jsme jen čekali, jak si povedou ostatní. A pak se stalo něco, co by tady nikdo nečekal. Nad námi šel po silnici moderátor televizní soutěže „Pálí Vám to?" Zdeněk Podhůrský! Měl namířeno do restaurace U Červinků. Kdo chtěl a našel k tomu dost odvahy, vydal se za ním a poprosil ho o autogram. Od nás se to podařilo Nikče a Markétce.     I po posledním útoku bylo kolem kádě živo. Pár lidem se tam podařilo nedobrovolně vykoupat. Poté se konečně přešlo k vyhlašování výsledků. A radost byla obrovská! Naše družstvo mladších skončilo na 2. místě. Vyhráli stříbrný pohár, diplom, ovocný dort, dětské šampaňské, švihadlo, fixy, přenosnou lahev a další drobnosti. A my, starší, jsme se umístili na 1. místě! To bylo poprvé, co se nám kdy povedl takový úspěch. Domů jsme si odváželi krásný zlatý pohár, velký čokoládový dort, diplom, rakety na líný tenis, bonbóny, dětské šampaňské, odznáčky, broušený skleněný putovní pohár a každý jsme dostali nádhernou zlatou medaili! Myslím, že jsme Pavlovi udělali vekou radost. A nejen jemu. Když nás Pepa odvážel domů, byl taky moc rád.Sotva jsme přijeli, uklidili jsme věci a začali pořádně slavit. Vyhrané šampaňské jsme „bouchli" před hasičárnou, vypili a šli jsme do klubovny. Tady jsme snědli dorty a rozdělili si vyhrané ceny.

V neděli před 18 h vyzvedl Jirka Vancl každého z nás před domem a zavezl nás ke kulturnímu domu do Bukoviny. Tady jsme se s ním domluvili, kdy pro nás přijede, a rozloučili se. Pavel zaplatil vstupné (za každého symbolických 10 Kč) a vstoupili jsme do sálu. Ostatní na nás již čekali, a tak jsme rychle zasedli ke stolu a mohlo se začít. Pokračovat dále ve četní...